Praktická žena - Kreativ

10 nejlepších bylin

10 nejlepších bylin

Vydáno: 06. 04. 2011 00:00

Na jaře toužíme po zeleném, ochutnáváme vše od prvních lístečků, okusujeme pažitku a do salátů mícháme všechno možné z přírody, abychom si hýčkali zdraví.

V přírodě nebo na trhu získaná hrst čerstvých bylinek či zeleniny představuje to nejcennější, totiž vitaminy a další prvky v opravdu čistém stavu. Vybírejte z darů přírody vše, co nabízí.

K bylinkám se vztahují i některé pověry: třeba taková třezalka tečkovaná, natrhaná o svátku Jana Křtitele, se přidávala do první koupele novorozence, aby ho celoživotně chránila před uřknutím. Také přála zamilovaným. Pokud ji dívka přidala svému vyvolenému do nápoje, lásce se prostě neubránil. Asi proto je třezalka spolehlivým antidepresivem. Chcete–li se uchránit před démony, snězte tři květy posla jara, česky petrklíče (prvosenky jarní).

1. Kopřivy chrání proti uštknutí

U nás rostou dva druhy kopřiv: vytrvalá kopřiva dvoudomá a drobnější jednoletá kopřiva žahavá. K nemalé radosti zahradníků rostou kopřivy všude. Traduje se, že římští vojáci si kopřivami šlehali ruce a nohy pro podporu krevního běhu, dnes se totéž dělá při revmatismu.

Kopřivy jsou mnohostranně léčivé, působí močopudně, z těla odvádějí přebytečnou vodu, povzbuzují činnost ledvin, působí protialergicky (zklidní kožní problémy včetně komářího štípnutí, zaberou na sennou alergickou rýmu), paradoxně šťáva z kopřiv zchladí žahnutí kopřivou (kopřivy pálí až později, zjara ne).

Velice oblíbená a účinná je kopřivová jarní kúra, jejíž čisticí účinky se projeví poté, co se po dva týdny (i déle) denně pije půl litru kopřivového čaje nebo šťávy. Z kopřiv se sbírají listy, zejména ty první jarní, později mladé vrcholky a výhonky. Před kuchyňskou úpravou se vždy spařují.

  • Hrst nasekaných kopřivových listů patří do bramboračky, kopřivové listy chutnají ve špenátu, v nádivkách, patří do palačinek, zapékaných brambor a těstovin, ale i do bramboráku. Z nasekaných kopřivových listů je skvělý jarní špenát – ke kopřivovým lístkům na osmažené cibulce se přidá česnek, sůl, smetana. Bez kopřiv by nebyla velikonoční nádivka. Dobrou specialitou je závin z lístkového těsta naplněný posekanými kopřivami s vejci a uzeninou.

Kopřivy zcela spolehlivě prospívají růstu vlasů.

2. Pampeliška září jako sluníčko

Žlutou pampelišku pro svět objevili Arabové. Má jméno smetanka lékařská a navzdory tomu, že roste jako plevel, léčitelství využívá všechny její části: květ, kořen, nať. Kořen odstraňuje škodlivé složky z jater a žlučníku a povzbuzuje čisticí schopnosti ledvin. Spolu s listy kořen ovlivňuje žlučník a preventivně brání tvorbě žlučníkových kamenů. Z květů pampelišek se dělá med, čaj slouží k odvodnění a podporuje dobré trávení, mladé pampeliškové listy s cibulkou, troškou cukru, soli a oleje chutnají jako báječný jarní salát.

  • Poněkud náročnější je pampeliškový salát se smetanou, v němž jsou kromě mladičkých pampeliškových listů cibulová nať, pažitka, nastrouhaná mrkev, ředkvičky a kapie. Vše se přelije zálivkou ze smetany nebo jogurtu s česnekem, solí, pepřem. Navrch patří řeřicha.

3. Pažitka povzbudí náladu

Snad každý už měl nebo má doma květináč se zelenou pažitkou. Tato vytrvalá cibulnatá rostlina byla oblíbena již před 5000 lety, o jejím využití se Evropa dozvěděla od Marca Pola. Pažitka se ostřihuje ze zeleného trsu, který zpravidla pěstujeme v květináči. Přidává se do pokrmů těsně před dovařením, krásně ozdobí polévku nebo omáčku, rýži, těstoviny, květák nebo těstíčko na smažení. Hodí se do pomazánek i salátů. Má příjemnou chuť a voní mírně po česneku.

4. Sedmikrásce říkají chudobka

Od pozdního středověku patřila sedmikráska – chudobka mezi léčivé byliny. Pro kuchyňskou úpravu se nejlépe hodí zjara sbírané listové růžice i s poupátky. Podporují chuť k jídlu i trávení, působí hojivě na střevní trakt, zlepšují vyměšování. Mimochodem, sedm pečlivě rozkousaných s a spolykaných kvítků sedmikrásky zaručeně zaplaší migrénu!

  • Z lístečků sedmikrásek se dělají bylinkové polévky, jejich květy přidáváme závěrem, kdy se polévka už nevaří. Lístečky sedmikrásek patří do salátů včetně bramborových, nádivek, tvarohových pomazánek a také do bylinkových másel.

Z kvítků sedmikrásek se vaří sirup, a kromě polévek se jimi zdobí nápoje i další pokrmy.

5. Popenec pomáhal rozpoznat čarodějnice

Vytrvalý plazivý popenec roste takřka všude, v křovinách, na pastvinách a zanedbaných zahrádkách, u cest či mezi kameny. Sbírají se jeho mladé listy a květy, neboť právě listy se hodí do polévek, zeleninových salátů, dušených a sekaných mas, do omelet a na vařené přílohy, ale třeba i do bramboráku. Bez popence se neobešla tradiční velikonoční nádivka. Mimochodem, v Anglii popencem ještě v 16. století ochucovali pivo.

6. Skromná jako fialka

Violka vonná u nás nazývaná fialka byla jako květina lásky zasvěcena Afroditě. Vonící květy fialek se používají v léčitelství i v kosmetice, dělá se z nich sirup, neboť pomáhají při odkašlávání, květy se obohacuje ocet vhodný do salátů. Zvlášť šikovné hospodyňky květy fialek kandují (zaklejí je do bílku a cukru), aby jimi ozdobily třeba dort nebo ovocný pohár. Květy i listy však kromě zkrášlení prospívají zdraví: opláchnuté kvítky fialek překvapí v míchaných vajíčkách, ve Francii se zapékají například s bramborami, sýrem, cibulkou a bylinkami včetně kopřiv (lyonský recept).

7. Kerblíku se říkalo stokláska

Staročeská kuchyně nazývala kerblík stokláska, podával se kojícím matkám na podporu tvorby mléka. M. D. Rettigová doporučovala kerblíkovou omáčku i polévku. Promíchaný se sádlem se ve středověku užíval na vředy a otoky, úžasně čistí zejména játra a žlučník, nejlépe v rámci očistné kúry v podobě například koktejlu. V kuchyni patří čerstvé listy a nať kerblíku k rybám, grilovaným masům, do polévek, omelet, omáček a také do pomazánek.

8. Řeřicha vycvičí výslovnost „ř"

Jednoletá bylina řeřicha se do celé Evropy rozšířila z Říma, za vlády Karla Velikého korunovala talíře šlechty i poddaných. Hippokrates ji doporučoval k vyčištění organismu. Oblibu si znovu získala teprve na sklonku minulého století. Výtečně se pěstuje v truhlíku na okenním parapetu, pokud ji ale chcete mít k dispozici co nejdřív, kupte si semínka. Tácek vystelte namočenou vatou a hustě posypte semínky řeřichy. Postavte ho na světlo a denně pečujte o to, aby vata nevyschla. Během pár dnů se semínka zazelenají a vyroste porost lístečků. Ustřihněte je, nesekejte a nevařte, jenom je sypejte na salát, chleba s máslem, na vajíčka na všechny způsoby, namíchejte je do tvarohových pomazánek, a řeřichu můžete přidat i k masu. Má zajímavou mírně štiplavou chuť jako ředkvičky a hořčice.

Řeřicha výtečně dochutí třeba salát z čínského zeli, zejména když ji promícháte s octem balsamico a olivovým olejem. Směs nasypte na salát s kousky parmezánu. A co takové pesto z řeřichy: Rozmělní se dýňová semínka, přidá nadrobený sýr, olej a omytá řeřicha.

9. Polníček z přírody i ze zahrádky

Planě rostoucí polníček – kozlíček polní najdeme vskutku u polí, pěstuje se také jako zahrádková zelenina. Vzhledem k oblibě zejména ve Francii, Belgii, v Německu, Holandsku, v Dánsku a Itálii se rozšiřují větší, šlechtěné odrůdy. Nicméně není třeba se bát polníčku nalezeného vskutku u polí. Představuje biologicky velice cennou salátovou zeleninu, chutná po oříškách, mimo mnoha vitaminů obsahuje rutin, důležitý k posílení křehkých cév. Prospívá nemocným ledvinám a uklidňuje nervový systém, takže bychom si ho měli dávat co nejčastěji. Patří do všech druhů salátů včetně bramborového, mimořádně chutná v kombinaci se salátem hlávkovým. Může se dusit jako špenát a ochutí omelety. Polníček je odolný proti mrazu a kromě jara se sklízí před začátkem zimy.

10. Salátů je celá řada

Hlavním zástupcem salátových zelenin je salát hlávkový. Dnešní formy salátu zavedl do střední Evropy Karel Veliký, když je v 8. století doporučil k pěstování. Z klášterních zahrad přicházel na stoly králů a šlechticů, teprve později pronikl do jídelníčku všech vrstev obyvatel. Už v 18. století bylo známo 25 odrůd salátů.

Hlávkové saláty vytvářejí řadu odrůd, které se navzájem liší tvary, barvou, zkadeřením listů, délkou vegetace. Všechny však mají mimořádně nízkou kalorickou hodnotu. U nás je tradičně oblíbený hlávkový jarní salát. Nejlepší je čerstvý, rychlené druhy (většinou v zimě) obsahují více dusičnanů než ostatní.

  • Právě zelené saláty jsou základem všech druhů míchaných salátů: doplněné další zeleninou, vajíčky, rybou, kousky masa, sýrem či dalšími pochutinami a bylinkami s různými zálivkami představují lehkou variantu jarního stravování.

Saláty podávané jako předkrm mají všechny vlastnosti aperitivu. V současné době je výběr různých druhů salátů úžasně široký: známe salát ledový, římský, listový, chřestový, a již zmíněný salát hlávkový. Římské, ledové a chřestové saláty je možné upravovat tepelně.

Autor: Redakce