Ingredience:

• 3 vejce
• 100–120 g cukru krupice
• kůra a šťáva z 1 biocitronu
• 2-3 lžíce anýzovky (třeba ouzo)
• 1 vanilkový lusk
• 1/2 lžíce celého anýzu
• špetka soli
• 125 ml mléka
• 125 ml olivového oleje
• 400–500 g hladké mouky
• 1 sáček sušeného droždí
• olivový olej na smažení
• 250 g moučkového cukru na obalení
• 3 lžíce mleté skořice
• 1/2 lžičky mletého anýzu

Nejdříve ohřejeme olej, vsypeme anýz a chvíli ho na nízkou teplotu ohříváme, aby olej dostal anýzovou chuť a vůni. Potom necháme vychladnout a olej přecedíme. V míse prošleháme vejce s cukrem, jemně nastrouhanou kůrou a citronovou šťávou, anýzovkou, dření z vanilkového lusku, mlékem a anýzovým olejem. Do velké mísy prosejeme polovinu mouky, přidáme špetku soli, vsypeme droždí, vlijeme tekutou směs, promícháme a postupně přisypáváme tolik mouky, aby bylo těsto měkké, nelepivé, pružné – jako na koblihy. Necháme půl hodiny kynout.

Z těsta odebíráme kousky, uděláme z nich v dlani kuličky, zploštíme je na placičku, uděláme v nich palcem uprostřed otvor a kolem prstu vytvarujeme kroužek. Roscos klademe na lehce pomoučený vál a postupně smažíme ve vyšší vrstvě rozpáleného oleje po obou stranách dozlatova. Usmažené koblížky vyjmeme, necháme okapat na sítu a potom je obalujeme ve směsi moučkového cukru se skořicí a anýzem.

Nějak se musím španělsky naladit. Je půl 12 v noci a jdu zadělávat těsto… Co by člověk neudělal pro práci :-)

1. Tak rozehřát olej

a dát do něj anýz a nechat vychladit. V pohodě. Zatímco se mi chladil, tak jsem si přečetla, co o anýzu píšou na pytlíku: Anýz chválil Pythagoras a Plinius jako omlazující prostředek. Ve středověku byl součástí lektvarů proti jedům. Ze své původní domoviny na Středním východě a na ostrovech východního Středomoří se rozšířil a dnes pěstuje v mnoha částech světa. V Evropě se anýz běžně používá jako koření do pečiva a sušenek. Na Středním východě a v Indii se přidává do polévek, dušených pokrmů a někdy i do chleba. Tak pravil pytlík! No jsem na to zvědavá – s anýzem jsem ještě nikdy nepekla.

2. Prošlehala jsem

vejce, cukr, kůru a šťávu z citronu, anýzovku (měla jsem doma jen ouzo to je doufám také anýzovka :-) – Pepa říkal, že je) vanilkový lusk (to už jsem zjistila u sladkých raviol, že ho nemám tak přichází na řadu opět vanilkový extrakt), mléko a přecezený olej.

3. Do poloviny mouky a do droždí

jsem vlila směs a udělaly se mi tam tak hrozné hrudky, že jsem to vzala přes cedník :-).

4. A teď se má přidávat mouka

tak dlouho, až těsto přestane lepit a bude pružné jako na koblihy (škoda, že ty jsem nikdy nedělala).
Tak jsem přidávala mouku a hnětla a přidávala mouku a hnětla… Až když jsem začala říkat, že mi je jedno, že pořád lepí, tak lepit přestalo :-). Manžel si mě tady fotí – že prý Láďa bude mít radost, jak jeho tým pěkně maká i v noci!

5. A teď hezky pod utěrku

a mám půl hodinu napětí, jestli vykyne. Je půl 1 tak doufám, že neusnu.

6. Krásně to vykynulo.

Hurá. Udělat kuličku, rozplácnout, udělat palcem dírku… Hezky jednu po druhé…

7. A šup s nima do rozpáleného oleje.

Z jedné strany, z druhé, potom vyndat a nechat okapat.

8. A nakonec se obalí

v moučkovém cukru se skořicí a mletým anýzem..

a opět ochutnávka:
Je sice půl třetí v noci, ale je to taková dobrota, že si jdu k nim udělat kakao.

TIP: Ještě druhý den byly moc dobré, avšak příliš do zásoby se dělat nedají. Ale na štědrý den k snídani… Než si vypiju kávičku tak vykynou a to bude snídaně!

Autor: Zuzana Šikýřová