Na vyklízení si dejte záležet

Horší než samotné vymalování pokoje většinou bývá příprava prostoru k vymalování. Ovšem oč budete důkladnější, o to snazší a rychlejší bude malování a nakonec i úklid.
Ideální je místnost úplně vyklidit. Lehčí kusy nábytku odneste z pokoje pryč, ty těžší sesuňte na jedno místo uprostřed a pečlivě přikryjte fólií. Přikryjte (nebo srolujte) koberec a podlahu a vše dobře zakryjte kvalitní fólií. Konce přilepte k soklům nebo lištám páskou tak, aby se barva nemohla dostat až k podlaze. Lepicí páskou je vhodné oblepit všechny vypínače, zásuvky, zárubně dveří. Poličky, obrazy a další věci pověšené na stěnách sundejte. Háčky a skoby, které už nechcete použít, odstraňte.

Pryč se všemi nerovnostmí!

Po vyklizení místnosti hned daleko lépe uvidíte vady na zdi – prasklinky, rýhy a škrábance. Nejlepším pomocníkem na vyplnění trhlin je pružný tmel. Rýhy a škrábance na zdech vyrovnejte univerzálním tmelem. Pokud je na stěně více než pět nátěrů, je vhodné zdi tzv. „oškrábat" – klasika – pomocí vody a špachtle. Jen je u toho dost velký nepořádek a hodně odpadu, což některé nadšence může odradit. Opravdovou lahůdkou je škrábání stropu. To už je lepší povolat odbornější pomoc. Nespoléhejte na to, že hrboly, boule nebo prohlubně se novým nátěrem zakryjí. Naopak, zvýrazní! Neničte si výsledek  podceněním přípravy. Často stačí tato místa obrousit, očistit, přetáhnout tmelem nebo sádrou. Je-li poškození větší, radši nemalujte a nechte to na odborníkovi.

Pestrá paleta

Když máte vzorně připravené stěny k malování, už stačí „jenom" namíchat vysněnou barvu. Na trhu je nepřeberná škála tónovacích koncentrátů, jejichž kombinací společně se základním bílým nátěrem hravě namícháte jakýkoli odstín. Pokud si nejste jisti, je lepší nechat si barvu namíchat odborně – například v tzv. kolorovacích centrech na počítačem řízeném automatu nebo poloautomatu. Zvolený odstín lze pak kdykoliv namíchat znovu.

Konečně je to tady!

Strop, kterým byste měli začít, nechte čistě bílý. Samozřejmě to není žádné dogma, ale přemýšlejte o tom. Extravagancím se meze nekladou, ale čím je strop tmavší, tím je místnost opticky nižší. Víc než na efektnost, myslete na pocity, které barva vyvolává. Neutrální bílá je prakticky „neviditelná".  Poté se můžete vrhnout na stěny. Obojí si vyžaduje minimálně dva nátěry, a pokud byla na zdi jiná barva, než ta, kterou jste si vybrali, uvažte jestli by nebylo lepší nejprve celý pokoj vybílit a až potom se pustit do barevných nátěrů.
Vždy je důležité namíchat o něco barvy více, aby se vám nestalo, že nezbude na nátěr čtverečního metru poslední stěny. Myslete také na to, že je více než dobré nechat si sklenici barvy na drobné opravy. Zkoušíte novou barvu, odstín? Než stěnu namalujete rovnou celou, zkuste barvu nejprve na kousku zdi. Třeba na místě, které bude poté zakryto třeba skříní. Po zaschnutí uvidíte výsledný nátěr, který jste namíchali. Sytost pak můžete korigovat. Bílou zesvětlíte, přidáním tónovací barvy přidáte sytost.
Velké plochy odshora dolů jednoduše namalujete válečkem či štětkou, rohy, okolí radiátorů či dveří pak dotřete štětcem zárohákem. Neděste se zdánlivých nepravidelností a kocourů, které vznikají na mokré stěně. Po uschnutí už by po flecích způsobených mokrou barvou či sádrou neměla díky moderním nátěrovým hmotám zůstat ani památka.

Co do ruky? Štětec, nebo polštářek?

Dnes už nemusíte být po vymalování pokoje potřísnění barvou od hlavy k patě. Mnozí dokonce tvrdí, že se dá malovat i ve fraku…
Při domácím malování je velmi oblíbený váleček. Se štětkou to většinou umí jen skuteční profíci, amatérům se běžně stává, že na zdi udělají nepěkné „kocoury". Ale záleží čistě na vás, čemu dáváte přednost. Nedá se jednoznačně říct, že váleček je lepší než štětec, nebo naopak – každý se hodí pro něco jiného.

ŠTĚTCE již nejsou tak rozšířené, ale jsou místa, kde se bez nich neobejdete – uplatní se především tam, kam se nedostanete s válečkem, nebo na ploškách, kde je šířka válečku nevýhodou. Jedná se především o rohy místností a jejich členité části. Na tato místa se dá krásně dostat se štětci zároháky. Ty jsou zalomené a dá se s nimi malovat takřka i za rohem. Ty z přírodních štětin jsou stále považovány za nejkvalitnější, třebaže účinnost štětců z moderních syntetických vláken se neustále zlepšuje.

VÁLEČKY vytlačují zdárně kdysi hojně používané štětky. Jsou ideální pro nanášení na velké otevřené plochy. Výhody válečku jsou především v jeho ploše a povrchu. Barva lépe přilne a při určité šikovnosti ani nestříká všude kolem nás. A také nebolí tolik ruce, i když je malování jinak docela slušný tělocvik. Pokud natíráte větší plochy, využijte výhod šířky válečku. Balení barev je tvaru válečku již často přizpůsobeno, takže barva se dá nanášet přímo z nádoby. K válečkům se dají dokoupit rozličné nástavce, mřížky a rukojeti. Při výběru válečku můžete narazit na různé povrchy, které ovlivňují kvalitu nanášení barvy. Na vymalování bytu jsou vhodné zejména vlna a nylonový plyš. Vyrábějí se v šířce od 2,5 cm do 45 cm, takže lze pro práci vybrat ten správný.

MALÍŘSKÉ POLŠTÁŘKY konkurují válečkům, slouží k malování ostrých přechodů mezi nanášenými barvami. Mají obdélníkový tvar a plochu s krátkými štětinkami většinou z mohéru. Barvu nanášejí rovnoměrně bez zanechání stop.