Tuzemští fanoušci se mohou těšit na další porci mezinárodního florbalu. Juniorská reprezentace měla původně sehrát turnaj v Kutné Hoře již na začátku února, kvůli epidemické situaci však byla celá akce přesunutá na nový termín. Národní výběry se v SH Klimeška představí 22. – 24. dubna. Změnilo se i obsazení týmů. V historickém středočeském městě se oproti původním plánům představí i juniorky.
Tuzemští fanoušci se mohou těšit na další porci mezinárodního florbalu. Juniorská reprezentace měla původně sehrát turnaj v Kutné Hoře již na začátku února, kvůli epidemické situaci však byla celá akce přesunutá na nový termín. Národní výběry se v SH Klimeška představí 22. – 24. dubna. Změnilo se i obsazení týmů. V historickém středočeském městě se oproti původním plánům představí i juniorky.
Tuzemští fanoušci se mohou těšit na další porci mezinárodního florbalu. Juniorská reprezentace měla původně sehrát turnaj v Kutné Hoře již na začátku února, kvůli epidemické situaci však byla celá akce přesunutá na nový termín. Národní výběry se v SH Klimeška představí 22. – 24. dubna. Změnilo se i obsazení týmů. V historickém středočeském městě se oproti původním plánům představí i juniorky.
/SERIÁL, FOTOGALERIE/ Redakce Deníku postupně navštěvuje starosty měst a obcí na Frýdecko-Místecku, aby zjistila, jak se v nich lidem žije. Starosta obce Košařiska Janusz Klimek v rozhovoru mluví o tom, že v obci v minulosti byly salaše, kde se pásly nejen ovce a kozy, ale také krávy. Zmiňuje také fakt, že obec neustále investuje do místní školy, ve které se učí české i polské děti nebo že obec čeká největší investice v její historii.
Dvanáct polských lékařů se vypravilo na polsko-ukrajinské v provizorním vlaku upraveném pro převoz dětí vyžadujících paliativní péči, které převezlo do Varšavy. Na jejich cestě je sledoval reportérský štáb americké zpravodajské stanice CNN. Ten se při předávání dětí od lékařů dozvěděl, že jedno z nich je v tak špatném stavu, že cestu možná nepřežije.
Čtyři dny ve vlaku, ve vagonech ze 70. až 80. let, celou dobu mezi krabicemi s humanitární pomocí. Ale mise nakonec splněna. Sedmivozová souprava s vybavením pro nemocnice ve Lvově a Kyjevě, která ve středu večer vyjela z Česka, vyložila svůj náklad v ukrajinském městě Mostyska. Celou akci, organizovanou iniciativou Železnice pomáhá, doprovodili také reportéři Deníku.
/FOTOGALERIE/ Humanitární sbírky z Kladenska na pomoc Ukrajině se denně plní vším potřebným k běžnému dennímu životu. Slánská nemocnice vypravila dodávku se zdravotnickým materiálem na pomoc do obléhaného Kyjeva.
Na dvě stě lidí se v pátek 4. března sešlo v obřadní síni v děčínských Folknářích. Pořádali tu poslední rozloučení s chlapcem, jehož znetvořené tělo našli přesně před týdnem v lesích pod kopcem Chmelník. Z vraždy podezírají 15letého a 18letého mladíka, tomu za to hrozí 20 let vězení, nebo i doživotí. Víc než 7 tisíc lidí už se podepsalo pod internetovou petici za co nejvyšší trest. Iniciovala ji matka jednoho z dětí ze školy, kam chodila i oběť trestného činu.
Azyl potřebným poskytl redaktor Deníku v bytě po matce, která zesnula po komplikacích s onemocněním covid-19.
Jsou to nicotné náklady oproti tomu, oč bychom přišli, kdybychom ustupovali Putinovi.
/ROZHOVOR/ Roman Moroz pracuje jako člen Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje na středisku ve Vodňanech. Tento sympatický Ukrajinec v Česku vystudoval a zůstal zde i pracovat.
V roce 2006 vznikla značka Black Heart. „Je společnost, která hrdě nabízí všem svým zákazníkům oblečení s rockabilly, rock n´roll, pin ups, punk rock, hot rod a psychobilly tématikou,“ píše se na webu firmy kterou v Olomouci vybudoval od píky Jan Hradil. Nyní jsou oblečení a doplňky pro motorkáře, nejen, od Black Heart známé a populární, stojí za tím mnoho let tvrdé práce.
Ukrajinec, co sloužil v sovětské armádě a pokud by si měl vybrat, nikdy by nechtěl na vlastní kůži prožít běsnění během II. světové války. Příběh Jefstavija Oleksijovyče Adamčuka ilustruje, jak nepochopitelná je válka na Ukrajině. Je to však i příběh muže, který poznal, že kolem Rudé armády zdaleka vše nebylo zalito sluncem.
Unijní sedmadvacítka rozhodla, že od pátku dostávají Ukrajinci „dočasnou ochranu“, kdekoli v Unii. Získávají tak i právo pracovat, právo na vzdělání dětí nebo na lékařskou péči. Jde o první takové rozhodnutí Evropské unie v historii.
Oprýskaná budova, nikde žádné informační cedule, šipky nebo třeba ukrajinská vlajka. Ještě do pátečního brzkého odpoledne nic nenasvědčovalo tomu, že bývalý rektorát ústecké univerzity je od čtvrtečního rána pro válečné uprchlíky z Ukrajiny tím nejdůležitějším místem v kraji. Za první dva dny si zde všechny potřebné dokumenty vyřídily stovky Ukrajinců.
/ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ Do pomoci Ukrajině se zapojila také kutnohorská kapela Rybičky 48. O sbírce i převozu uprchlíků z Ubly až do polských Katowic si s Deníkem povídal manažer kapely Martin Cerveza Řehoř.
/ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ Do pomoci Ukrajině se zapojila také kapela Rybičky 48. O sbírce i převozu uprchlíků z Ubly až do polských Katowic si s Deníkem povídal manažer kapely Martin Cerveza Řehoř.
Stovky lidí se v Děčíně přišly rozloučit s nezletilou obětí vraždy. Policie z ní podezřívá jen o málo starší mladíky. Za chlapce hoří svíčky a vlaje černá vlajka u jeho školy, místní podepisují petici za co nejpřísnější trest.
Neváhal ani chvíli. Dvacetiletý student Fakulty zdravotnických studí Technické univerzity v Liberci (TUL) Ivan Ivliev odjíždí zpátky na rodnou Ukrajinu, do Kyjeva, aby jako člen domobrany bránil svoji zemi. Ještě před odjezdem uspořádal spolu se spolužáky sbírku humanitární pomoci, do které přispěli i profesoři, zaměstnanci univerzity i třeba rodiče studentů.
Neváhal ani chvíli. Dvacetiletý student Fakulty zdravotnických studí Technické univerzity v Liberci (TUL) Ivan Ivliev odjíždí zpátky na rodnou Ukrajinu, do Kyjeva, aby jako člen domobrany bránil svoji zemi. Ještě před odjezdem uspořádal spolu se spolužáky sbírku humanitární pomoci, do které přispěli i profesoři, zaměstnanci univerzity i třeba rodiče studentů.
Zatímco na českých benzinových pumpách je klid a běžný provoz, v Chalupkách na česko-polské hranici u Bohumína to připomíná jaro 1990, kdy se před prvním ohlášeném zdražením pohonných hmot sametové revoluci stály dlouhé fronty na benzin.
Zatímco na českých benzinových pumpách je klid a běžný provoz, v Chalupkách na česko-polské hranici u Bohumína to připomíná jaro 1990, kdy se před prvním ohlášeném zdražením pohonných hmot sametové revoluci stály dlouhé fronty na benzin.
/ROZHOVOR/ David Zachariáš se vydal z domovského Ústí nad Labem na polsko-ukrajinskou hranici, aby dostal do bezpečí malého synka kamarádky. Jeho mise se však po mnohých žádostech Ukrajinců rozšířila. Neplánovaně tam proto pobývá už týden, aby koordinoval převozy dalších lidí včetně dětských sirotků.
/ROZHOVOR/ David Zachariáš se vydal z domovského Ústí nad Labem na polsko-ukrajinskou hranici, aby dostal do bezpečí malého synka kamarádky. Jeho mise se však po mnohých žádostech Ukrajinců rozšířila. Neplánovaně tam proto pobývá už týden, aby koordinoval převozy dalších lidí včetně dětských sirotků.
První dodávka materiální pomoci byla naložená v hasičské zbrojnici a vyrazila přes Polsko na hranice s Ukrajinou.
Lesya Prokopenko je Ukrajinka čtrnáct let žijící v Česku a je rodačkou z ukrajinského města Žitomir. V tomto městě má svou rodinu a chce jí a dalším lidem pomoct.
Kompletní rekonstrukce desetimetrové skokanské věže a modernizace skokanských můstků. Takové změny čekají v druhé polovině roku plavecký stadion za Lužánkami v Brně.
Bombardování už naše rodina na Ukrajině začíná brát jako normální věc, říká dvaatřicetiletá Aleksandra Humenjuk z Plzně, která se minulou sobotu vydala na polsko-ukrajinskou hranici pro své příbuzné, kteří žili v Rovenské oblasti na severozápadě země. Aleksandra žije od mala v Plzni a z války zmítané země přivezla s kamarádem dvě své tety, sestřenici s dcerou a bratrance.
/VIDEO/ Od začátku invaze na Ukrajinu sledoval sedmatřicetiletý Tomáš Zikmund z Tábora zprávy a ptal se sám sebe, jak by mohl pomoci. „Viděl jsem reportáže a fotky z hranic, kde je spousta lidí, kteří utíkají. Takže asi jako hodně ostatních lidí jsem nabyl dojmu, že bych tam měl pro ně dojet a přivézt je sem do bezpečí,“ zmínil.
Kyjev, Charkov, Cherson či Oděsa. Ačkoli Rusko opakovaně ujišťovalo, že armáda nebude útočit na civilisty, cílem ostřelování se nezřídka stávají i obytné oblasti. Své domovy tak již musely opustit statisíce Ukrajinců. Ženy, děti i důchodci opouštějí nejnebezpečnější regiony a přesouvají se na západ země…
Rusko a Ukrajina se dohodly na humanitárních koridorech s možným dočasným příměřím v jejich okolí pro odchod civilního obyvatelstva, řekl dnes ruský vyjednavač Vladimir Medinskij. Ukrajinský delegát Mychajlo Podoljak po čtvrtečním jednání podle ukrajinské agentury Unian uvedl, že toto téma bylo jediné, na kterém se ve druhém kole rozhovorů ukrajinská a ruská strana dokázaly shodnout.
/FOTOGALERIE/ Asistenční centrum pomoci Ukrajině zahájilo ve čtvrtek 3. března po poledni provoz v kongresovém sále Galerie Středočeského kraje. Už před oficiálním otevřením centrum praskalo ve švech, kolem dvanácté bylo na místě zhruba padesát lidí ukrajinské národnosti, především matky s dětmi. Na všech byla patrná únava, vyčerpání, ale také obavy z toho, co bude dále.
/INFOGRAFIKA/ Už více než milion lidí uteklo před válkou z Ukrajiny. Ve čtvrtek to uvedl Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. „Jde o nejrychlejší takový exodus v tomto století,“ poznamenali zástupci mezinárodní organizace. Většinou jde o ženy a děti. Nejvíc jich zamířilo na západ do Polska, ale i do dalších sousedních států, Slovenska, Maďarska, Rumunska, Moldávie a přes ně třeba i do České republiky.
Časem se objeví političtí kšeftaři, kteří začnou proti uprchlíkům z Ukrajiny nasazovat.
Vykročte s námi do okolí hodonínských rybníků, které lemuje rákosí a mohutné stromy. Oáza klidu Písečného rybníku je rušena jen zpěvem vodního ptactva. Můžeme zde spatřit ledňáčka říčního, kormorány, občas sem zalétá i orlovec říční nebo orel mořský. Navíc si zde můžete koupit i čerstvého kapra k večeři. Děkujeme panu Hankovi za dnešní příspěvek.
Na programu dalších rusko-ukrajinských rozhovorů bude také dohoda o příměří, uvedl ve středu podle agentury AFP ruský vyjednavač. Jednání se podle něj uskuteční ve čtvrtek v Bělorusku, původně nebyl vyloučen ani středeční večerní termín. Ruská strana očekává příjezd ukrajinské delegace, která už je podle AFP na cestě na místo jednání.
Tisíce lidí, kteří utíkají před válkou v rodné zemi, se aktuálně nacházejí na ukrajinských hranicích. Pro ženy a děti přijíždějí do Maďarska, Polska či na Slovensko organizace i soukromé odvozy, podle svědků se však někteří „dobrodinci" snaží na tragédii vydělat. Po běžencích chtějí za odvoz z válečné zóny peníze.
Zvláštní humanitární vlak přivezl ve středu 2. března ráno na hlavní nádraží v Praze stovky lidí prchajících z Ukrajiny před ruskou agresí. Spoj měl původně dorazit uprostřed noci, nakonec do cíle dorazil až před devátou hodinou ranní. Ukrajince na místě očekávali dobrovolníci i členové integrovaného záchranného systému. Vše probíhalo v poklidu.
Velmi těžké je v těchto dnech napsat regionální komentář. Veškeré události nejen v okresech, ale v krajích i celé republice přehlušují události na Ukrajině.
Začátkem března 1942 začal v jihovýchodním Polsku nedaleko lokální železniční trati mezi Lublinem, Chelmem a Wlodawou vyrůstat vyhlazovací tábor Sobibor. O dva měsíce později, 3. května 1942, do něj přijel první pravidelný transport. Jen do konce července 1942 bylo v Sobiboru zavražděno nejméně 61 400 Židů. Většinu tvořili lidé z Německa, z Protektorátu Čechy a Morava a ze Slovenska.
Ani v porodnici není bezpečno. I tato zařízení se na Ukrajině stávají terčem ruského ostřelování, jak ukázala úterní palba na porodnici v Kyjevě. Ženy ve válkou zmítané zemi tak nyní musí rodit často v doslova bojových podmínkách. Zatímco kolem nich zuří konflikt, jejich děti přicházejí na svět v krytech, sklepeních či metru. Anebo na útěku.
/FOTOGALERIE/ Bez nezbytných léků, jen s pár potravinovými doplňky. Tak přijela do Prahy Ivanna Tsutsman, maminka dvouletého Marka a devítiletého Maksyma, která se syny uprchla z Ukrajiny.
/FOTOGALERIE/ Bez nezbytných léků, jen s pár potravinovými doplňky. Tak přijela do Prahy Ivanna Tsutsman, maminka dvouletého Marka a devítiletého Maksyma, která se syny uprchla z Ukrajiny.
Válkou vždy nejvíce trpí obyčejní lidé. Solidarita a empatie dělá lidi lidmi.
/VIDEO/ Šéfka ukrajinského protikorupčního think-tanku Darja Kalenjuková vyzvala britského premiéra Borise Johnsona, aby Severoatlantická aliance (NATO) prosadila bezletovou zónu nad Ukrajinou, která by zastavila bombardování její země ruskými letadly. Svou výzvu adresovala přímo Johnsonovi na tiskové konferenci u příležitosti jeho návštěvy ve Varšavě. A vyčetla mu, že se on i NATO bojí.
Ukrajinu jsem projel na kole z východu na západ. Od Charkova přes Kyjev až po městečko Stryj, kde je i tahle fotka pořízena. Bylo to v roce 2016, tedy v době, kdy na Doněcku a Luhansku už nebylo bezpečno a já tam tedy nemohl ani projet. Za reportáž z páteční cesty na Ukrajinu a krásné vzpomínky velice děkujeme Tomáši Vejmolovi alias Tomíkovi na cestách.
Jestli mě vážně mrzí, že jsem pár nových filmů ve Veřejném sále Hraničář propásl, je to i snímek Quo vadis, Aida? Vznikl v koprodukci Bosny a Hercegoviny, Rakouska, Rumunska, Nizozemí, SRN, Polska, Francie, Norska i Turecka. Točila jej režisérka i scénáristka Jasmina Žbanič.
Válka na Ukrajině se dotkla i lidí v Hranicích. Do pomoci ukrajinským uprchlíkům se zapojilo také město. Už o víkendu starosta Jiří Kudláček a krizový štáb organizovali přepravu z Polska, ubytování a stravování. „Jenom naše město Hranice již pomohlo asi 60 lidem a jsme stále připraveni pomáhat,“ uvedl v rozhovoru starosta města Hranice Jiří Kudláček.
Organizátoři Třebíčského půlmaratonu hledají tátu šestiletého ukrajinského chlapce Ostapa. Ten by měl žít v Třebíči. Ostapa na ukrajinsko-polských hranicích vyfotografoval zpravodaj Filip Harzer, který jeho snímek umístil na sociální sítě. „Má za sebou nekonečné čekání v mrazu a ušel s babičkou Halinou, maminkou a sourozenci pětadvacet kilometrů pěšky až do Polska. Bez vody, čaje, pomoci. Čekal tu na něj otec Igor, který rodinu vezme do Třebíče. Pracuje tam,“ uvedl Harzer k fotografii.
/FOTO, VIDEO/ Pětiletý ukrajinský chlapeček Makar vidí svého tátu a milovaného pejska jen na videu v mobilním telefonu. S mámou Vladou totiž museli kvůli válce opustit domov a uprchnout do Česka. Od neděle bydlí v Chrudimi a nejsou sami: Chlapec si s sebou mohl vzít část rodiny - zrzavou kočku Mícu.
