Velký bílý nápis Děkujeme se srdcem se objevil na silnici před Domem pro seniory ve Vranovicích na pomezí Břeclavska a Brněnska. Přišel v pravou chvíli. Povzbudil ošetřovatelky tamních klientů právě v době, kdy se dobrovolně zavírají společně s důchodci do karantény. Své rodiny neuvidí čtrnáct dní.
Před sedmdesátí pěti lety, 3. dubna 1945, vyrušilo z ranního poklidu Jana Juříčka a jeho rodinu silné bušení na dveře a varovné volání: „Les je plný Němců, jste obklíčeni!“ O pár minut později již před dveřmi stojí gestapo. Hledají partyzánský úkryt, který v Juříčkové mlýně v obci Leskovce na Vsetínsku skutečně byl.
Před sedmdesátí pěti lety, 3. dubna 1945, vyrušilo z ranního poklidu Jana Juříčka a jeho rodinu silné bušení na dveře a varovné volání: „Les je plný Němců, jste obklíčeni!“ O pár minut později již před dveřmi stojí gestapo. Hledají partyzánský úkryt, který v Juříčkové mlýně v obci Leskovce na Vsetínsku skutečně byl.
Ačkoli byly herna a sociální služby Centra pro rodinu Ovečka v ústeckých Doběticích od 16. března uzavřeny, tak jsme nezaháleli a pilně jsme pracovali.
Absurdní spor o umístění značky zakazující částečné či úplné parkování před jedním z rodinných domů v Libici nad Doubravou u Chotěboře na Havlíčkobrodsku pokračuje.
/FOTO/ Návštěva v rodných Čechách se Čechoangličanovi nečekaně prodlužuje. Na Teplicko přiletěl za kamarády a rodinou, zpět domů se zatím nedostal. Obavy má Tepličanka, která ve španělské Mallorce žije ve strachu.
Péče o lidi v sociální nouzi je v současné situaci daleko složitější než například v loňském roce. Své aktivity musel změnit i spolek Naděje. V litoměřické pobočce jsou dočasně uzavřeny služby v sociálně terapeutické dílně a ambulantní služby nízkoprahového zařízení pro děti a mládež. Služby pro rodiny s dětmi nyní probíhají formou vzdálené pomoci.
ROZHOVOR/ Měla mu vrcholit příprava na maraton ve Vídni. Místo toho se Milan Zvonek věnuje jarnímu úklidu kolem rodinného domu a sadí ovocné stromky. Jednou z výhod v tomto období je ale skutečnost, že se pětatřicetiletý valašskokloboucký vytrvalec může víc věnovat rodině a ohlédnout se za vydařenou loňskou sezonou.
Zatímco si většina republiky ukazuje v době koronavirové krize na pendlery jako na potenciální přenašeče nákazy, odehrává se v městysu Všeruby na Domažlicku zcela jiný boj.
Jedenáctého března se na jihu Moravy poprvé objevila nákaza koronavirem. Deník Rovnost nabízí přehled, jak se nákaza v Jihomoravském kraji odvíjela v měsíci březnu v číslech a příbězích.
Čtyřiačtyřicetiletá Eva Špallová je vedoucí sociálních služeb v táborském Domácím hospicu Jordán. Žije v Nadějkově, vystudovala obor sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. K hospicové péči ji přivedly dvě cesty, při studiu na vysoké škole se stala dobrovolnicí v Nadačním fondu Klíček, druhou osobní setkání se smrtí.
V současné situaci, kdy jde především o zdraví, musí jít i sport na druhou kolej. Když ale něco děláte celý život a máte to rádi, zákonitě vám to v době krizových opatření musí chybět. Jak se s přechodem na odlišný režim vyrovnávají písečtí sportovci Pavel Englický, Martin Voráček, Michaela Boorová a další?
Má štěstí alespoň v tom, že v době zákazu vycházení kvůli šíření infekční nemoci Covid-19 může trénovat doma. Ale pomáhá také s ošetřováním zvířat a nezapomíná na školu.
Kampaň MÍT DOMOV A RODINU „Samozřejmost nebo vzácnost?“ v Libereckém kraji odstartovala roku 2015. Jejím cílem je propagace náhradní rodinné péče a získávání nových pěstounů či osvojitelů.
Pod velkým tlakem teď pracují zaměstnanci domovů pro seniory. Starají se o tu nejzranitelnější skupinu lidí, jak potvrdily desítky případů nakažení koronavirem v několika takových zařízeních. Denně pracují 10 až 12 hodin, kvůli neustálému dezinfikování mají ruce pokryté ekzémy, vysušené a rozdrásané až do krve.
Senioři jsou v době šířící se pandemie nového typu koronaviru nejohroženější skupinou. V rámci jejich bezpečí proto jsou od začátku března zakázány návštěvy v domovech seniorů, aby se předešlo možné nákaze. Ovšem samotní klienti domovů několikatýdenní odloučení od svých rodinných příslušníků začínají snášet čím dál hůře. Navíc vše nasvědčuje tomu, že v brzké době se situace nijak výrazně nezmění.
Někteří pamatují druhou světovou válku. A také k ní současnou dobu, kdy je v rámci holého přežití potlačena řada občanských svobod, přirovnávají. „Naši klienti ale tohle složité období nesou statečně,“ zhodnotila Drahuše Hlavatá, ředitelka Domova seniorů (DS) Jankov, i když připustila, že pro klienty Středočeským krajem zřizovaného zařízení je situace bez možnosti fyzického kontaktu s rodinou, už přece jen příliš dlouhá.
Jsem obyčejná matka dvou neobyčejných dětí, říká o sobě Dagmar Šimková z Herálce na Havlíčkobrodsku, autorka unikátní knihy Srdíčkové básničky. Je určena dětem od tří let s poruchami autistického spektra. Knížka má postižené děti nejen bavit ale také vzdělávat.
Do pomoci v boji proti koronaviru se napříč celou republikou zapojila také vietnamská komunita. A přidala se také rodina pana Trần Quyết Chiến, který provozuje obchod ve Stochově. Ta dodala v pondělí 30. března na stochovský městský úřad celkem sedmdesát kusů látkových roušek šitých z kvalitního materiálu a pět stovek kusů jednorázových rukavic.
/ROZHOVOR/ Současná situace neohrožuje jen fyzické zdraví, ale i naši psychiku. Jak se vypořádat s tlakem, kterému v těchto dnech čelíme? Kde hledat případnou pomoc a je to, co cítíme, správné?
/ROZHOVOR/ Současná situace neohrožuje jen fyzické zdraví, ale i naši psychiku. Jak se vypořádat s tlakem, kterému v těchto dnech čelíme? Kde hledat případnou pomoc a je to, co cítíme, správné?
/ROZHOVOR/ Současná situace neohrožuje jen fyzické zdraví, ale i naši psychiku. Jak se vypořádat s tlakem, kterému v těchto dnech čelíme? Kde hledat případnou pomoc a je to, co cítíme, správné?
Kampaň MÍT DOMOV A RODINU „Samozřejmost nebo vzácnost?“ v Libereckém kraji odstartovala roku 2015. Jejím cílem je propagace náhradní rodinné péče a získávání nových pěstounů či osvojitelů.
Když občas říkáme, že bychom rádi trávili více času se svými blízkými, ani si nevzpomeneme, že nahlas vyslovená přání by se nám mohla splnit. A je to tu! Teď sedíme doma se svými rodinami a snažíme se ubránit nejen koronaviru, ale také ponorkové nemoci, nudě, úzkostem a v horším případě depresi. O tom, jak se s nezvyklou situací popasovat, jsme hovořili s doktorkou Galinou Jarolímkovou z Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 1, 2 a 4.
Hodice se nemusí nedostatku ochranných roušek obávat. Mají totiž ve svých řadách hned několik šikovných švadlen. Šestice z nich se v minulém týdnu na dva dny zavřela do svých dílen, aby vyráběla roušky pro hodické seniory.
Pandemie koronaviru zasáhla každého a zpomalila svět a s ním i nás a naše zaběhnuté fungování. Mnohé firmy a instituce musely zavřít nebo omezit svou činnost. Mezi nimi i Mateřské centrum Cipísek v Prostějově.
Život každého z nás je ve větší či menší izolaci. Pokud je rodina zdravá, máme teď velkou možnost trávit čas společně, věnovat se sobě navzájem, dělat věci, na které v běžném rodinném režimu není čas nebo se na ně zapomíná. Společně jíme, oprášíme staré deskové hry, voláme si častěji s rodiči.
Pochází z Benešova, hrál za pražské kluby. Teď už se ale cítí doma v Kladně, kde také odehraje příští sezonu. Hokejoví Rytíři uplatnili na obránce Martina Kehara opci a jemu to nevadí, byť z extraligy by právě pro tohoto bojovníka asi nějaké laso přilétlo a v budoucnu možná přilétne. „Jsem rád, že tu můžu být s rodinou – ať už tou svojí nebo tou hokejovou,“ říká pětadvacetiletý bojovník, který u fanoušků patří k neoblíbenějším hráčům, zdobí ho totiž někdejší velké kladenské přednosti: bojovnost, ochota se obětovat pro tým i dostatek hokejového umu a šikovnosti.
Loni na jaře pobláznila Erika Stárková celou republiku. Z uznávané, ale nepříliš známé herečky se najednou díky roli transsexuálky Dáši a seriálu Most stala celebritou. Nijak ji to ovšem nevykolejilo – už před tím se totiž dokázala uživit například pouštěním divadelních titulků, obsluhováním v baru či pouličním zpíváním.
/ROZHOVOR/ Robert Prade je ředitel obecně prospěšné společnosti Návrat, která v Liberci provozuje dva azylové domy. Se svou rodinou žije v německé Žitavě.
/ROZHOVOR/ Rodina v centru oslaví letos 15 let od svého založení. Pro veřejnost provozuje dluhovou a rodinnou poradnu, mateřské centrum a dětskou skupinu, pěstounské středisko, nízkoprahový klub pro děti a mládež a působí na novoborských školách. Její služby využije přes tisíc lidí ročně, zaměstnává 26 osob.
S odkladem olympijských her většina jabloneckých sportovců souhlasí. Zdraví je největší deviza, kterou potřebuje každý k tomu, aby mohl na světové úrovni předvést své výkony a kvality. A uspěchat OH by dobré nebylo.
První jihočeský pacient, jehož test na koronavir byl pozitivní, devětačtyřicetiletý řidič autobusu ze Lhenic, má v sobotu 28. března za sebou 17 dní "tvrdé" domácí izolace. Je zavřený v jedné místnosti svého domu.
Když znojemský projektant a milovník architektury a života Jaroslav Dvořák odpovídá na otázku, kde se narodil, neopomene zdůraznit sloh budovy, kde bývala porodnice, a také jejího architekta. To jasně vypovídá o jeho lásce k architektuře. Obdivuje jak stavby domácí, tak světové, za kterými často a rád s manželkou jezdí. Na rodné Brno, kde má příbuzné, nedá dopustit, ve Znojmě, kde žije prakticky celý život, má svoji rodinu a velké množství přátel.
Ministr zdravotnictví ve Studiu 24 ve středu 26. března na dotaz redaktorky: jestli musí člověk nosit roušky i v autech, i když jede s rodinou, odpověděl toto: „Bezesporu, tím spíš, pokud jedou s rodinou. Ještě kdyby jeli sami, ale i tak: to opatření platí pro všechny, na všech veřejných prostranstvích, v prostorech mimo bydliště, takto je to koncipováno, takže i v autě musí tu roušku mít, a tím spíše pokud jedou s rodinou, protože auto je samozřejmě uzavřený prostor, lidé jsou tam velmi nablízko, tam ta hranice těch dvou metrů je jednoznačně splněna a ten potenciál infikovat druhého, některého člena domácnosti nebo spolucestujícího je velmi vysoký, takže určitě, pokud lidé jezdí autem, roušku mít musí.“