Co si představit pod pojmem moje Evropa? Někteří si představí Evropskou unii, někteří Evropu jako světadíl, jiní zas pouze země Evropy které navštívili a mají s jejich kulturou reálné zkušenosti. Každý člověk si může představit něco jiného.
Ze zemí EU mě nejvíce oslovila naše země – Česká republika. Je to hned z několika důvodů, je to moje rodná zem, mám to tu rád a také tady žije má rodina, příbuzní, přátelé a kamarádi.
Já bych chtěl žít ve Francii, protože se tam snadněji najde práce a jsou tam zaměstnanci lépe placeni. Co se té práce týče, chtěl bych v hlavním městě Paříži pracovat jako kuchař. Doma jsem už uvařil spoustu jídel a rodiče mi říkali, že bych se tím mohl živit. Můj táta má v Paříži známého, který kuchařem je a má se tam skvěle. Když začínal, měl to sice těžké, ale pak ukázal, co v něm je, a dotáhl to až na šéfkuchaře.
Innsbruck, Praha – Ptáte se, kde hledat nejlepší evropské kickboxerky? Na Maďarky, Polky nebo Němky rychle zapomeňte. Vítězka plnokontaktního boje bez omezení hmotnosti na světovém poháru Wako v rakouském Innsbrucku pochází z Horních Počernic.
Kdybych si mohla vybrat, v jaké zemi bych chtěla žít a pracovat, mám to celkem složité. Pracovat bych určitě chtěla v Německu. Moje teta tam žije již přes 20 let a je s prací i platem nadmíru spokojená. Pracuje v jedné německé firmě. Kolem třetí hodiny odpoledne chodí domů a pak má zbytek dne čas na sebe, rodinu i přátele. Myslím si, že v Německu jsou platy lepší než u nás v Čechách. Proč uklízečka u nás má cca 8 tisíc za měsíc a ještě je její práce vnímána jako ponižující povolání, to v Německu uklízečka bere i 20 tisíc a je za vodou.
Kdybych se měla rozhodnout, v jaké zemi bych chtěla žít nebo studovat, bylo by to jednoznačně Nizozemsko. Proč? Poněvadž právě Nizozemsko je dle mého úsudku nejkrásnější zemí v Evropské unii a patřilo k zakládajícím zemím EU.
Linec - Čtrnáctičlenná kapela z Machlandu si oblíbila českou a moravskou dechovku a hraje ji celou tu dobu v takřka nezměněném složení. Mívá většinou vyprodáno. V roce 2006 dokonce získala titul mistrů Evropy v česko-moravské dechovce, píše linecký deník OÖN. Čtyři roky nato si vybojovala prvenství v silně obsazeném jihotyrolském festivalu dechovek. Pak se podle listu ze soutěží trochu stáhla a o to víc se věnuje svým posluchačům a „své" muzice. Zejména na její tradiční koncerty o Pondělí velikonočním přijíždějí každoročně stálí hosté.
Evropa. Někdo ji bere jako jeden ze sedmi světadílů, jiný ji považuje za druhý nejmenší světadíl světa a pro někoho je Evropa kolébkou tzv. západní civilizace. Pokud jde o mě, zeměpis mi nikdy moc nešel. To ale neznamená, že by mě země Evropy nezajímaly a byly mi lhostejné.
O letních prázdninách jsem využila nabídku jazykové školy a odjela studovat do zahraničí. Tento pobyt byl velmi krátký, ale poskytl mi drahocenné zkušenosti ze studia na mezinárodní škole v Londýně.
Když nezůstanu nohama na zemi a budu přemýšlet o státech, kde bych chtěla žít a pracovat, napadne mě Slovinsko. Nejvíc mě tam láká příroda a kultura. Jednou už jsem ve Slovinsku byla, jezdila tam na kole a vím, že se tam chci někdy vrátit.
Jdete-li v kterémkoli větším městě po ulici, můžete potkat lidi z různých zemí EU. Tito lidé jsou na první pohled stejní jako my a na druhý pohled odlišní svou kulturou, způsobem oblékání, vyjadřováním, barvou pleti apod. My Češi, si uděláme o takovýchto lidech nějakou představu, i když často mylnou.
Velká část lidí z republiky, z Evropy, ale i ze světa je registrovaná na facebooku, ale i na jiných sociálních sítích. Samozřejmě i já jsem jednou z přihlášených lidí.
Kdyby se mi naskytla jedinečná příležitost opustit naši vlast a vycestovat do některé země v Evropské unii, chtěl bych této příležitosti využít? Kterou zemi bych si popřípadě zvolil pro svou emigraci? A byl bych vůbec schopný opustit své malé rodné město a už se nikdy nevrátit? Nad těmito otázkami se pokusím společně s vámi zamyslet.
Už od malička jsem si přála pracovat ve Francii jako prodavačka květin. V krásném parku pod Eiffelovou věží, všude vůně čerstvě natrhaných tulipánů, které budu nabízet turistům nebo samotným Francouzům. Takhle jsem o tom snila, než jsem poprvé navštívila Paříž.
Záleží na lidech, jejich zálibách a jejich představě o budoucnosti. Podle mého názoru je nejperspektivnější zemí, kde je dobré žití a práce, Německo. Německo bych volil z důvodu dobrého finančního ohodnocení oproti České republice, lepším pracovním podmínkám a pro nás Jihočechy je to „co bys kamenem dohodil" oproti jiným zemím EU, ve kterých jsou stejné pracovní podmínky.
Ptáte se, jak já znám Evropu? Podělím se s vámi o zkušenost, kdy jsme byli jako reprezentační družstvo nominováni na mistrovství světa juniorů do Španělska. A samozřejmě, ne-li všem, pak alespoň v mé hlavě vyvstala řada otázek, pocitů a maličko také obav. Všichni víme, že Španělsko zažívá krizi a je tedy na místě nějaké obavy mít! Rád bych vám tedy přiblížil, jak to je se Španělskem z mého pohledu.
Otázka, která již napadla snad každého z nás, zní:,,Jaký stát bych zvolil, kdybych měl možnost se odstěhovat?" Odpovědi se mísí, ale jedno se zdá jasné – většina našich občanů by svou rodnou vlast vyměnila.
Český Krumlov - Sportovní veřejnosti, a to nejen na Krumlovsku, je jistě velmi dobře známé jméno Miroslava Pártla, který v tomto roce slaví kulaté šedesátiny.
Novodobou generaci postihla nemoc zvaná „facebook". Je to způsob takové komunikace, při které ani jeden z účastníků debaty se nezúčastní rozhovoru přímo, ale pouze jako zaregistrovaný uživatel na sociální síti často pod smyšlenou přezdívkou. Proto jsme se rozhodli posbírat názory lidí na sociální síť „facebook" a komunikaci s lidmi z jiným koutů světa.
Práce europoslance je jedním z nejlépe placených a tím pádem i nejvíce kritizovaných zaměstnání v evropském státním sektoru. Poslancem Evropského parlamentu (někdy zkráceně psáno Europarlu) nazýváme člověka zvoleného do legislativní komory nejvyšší správní jednotky Evropské unie.
Za několik let svého cestování jsem se dostal do kontaktu s lidmi z mnoha zemí, nejen těch evropských. Často se mi nabízela otázka: Jsou ti lidé opravdu takový, jak se u nás tvrdí? Co když je pravda posunuta někam jinam a z předsudků se staly stereotypní přežitky? Přímo hamletovská otázka. Pokusím se na tuto problematiku podívat objektivně a zjistit pravdu.
Stále více mladých lidí přemýšlí o možnosti zaměstnání v zahraničí. Čerstvým maturantům se často nechce ihned na vysokou, a právě proto je pro ně tato myšlenka velmi atraktivní. Důvodů je několik. Za prvé- vyšší plat. Za druhé- možnost začít svůj život od začátku. Za třetí – zisk nových zkušeností. Za čtvrté – možnost konečně vyletět z hnízda. Co doma s nudnými rodiči? Raději do ciziny a užívat si!
Pro svou reportáž o Evropanech na Facebooku jsem si vybrala své dva přátele Matěje Turzu ze Slovenska a Rebecu Campos Martínezovou ze Španělska. Ze začátku jsem uvažovala, jak propojit naše životy anebo aspoň zjistit, co nás spojuje a co ne. Musím uznat, že to bylo velmi složité, neboť Matěje znám už 3 roky, ale Rebecu jen čtvrt roku. Až jedno pondělní ráno mě to napadlo – přesně tohle nás spojuje! Každý musí ráno vstávat do školy, ale co dělá pak?
Když si představím, že bych se dostal do kůže europoslance, projede mi mráz po zádech. Ne proto, že by to pro mě byla nepříjemná představa, ale spíše z nadšení, díky kterému by se mi splnilo mé velké přání mít konečně moc něco změnit. Udělat něco pro svou rodinu, své sousedy, svůj národ a obecně pro všechny.
Kdybyste se mě ještě před pár dny zeptali, co obnáší práce v europarlamentu, moc bych vám toho neřekla. Ale teď je všechno jinak. Mám to štěstí, že jsem se mohla osobně seznámit s Martinou Dlabajovou, konzultantkou a podnikatelkou ze Zlína, která vystudovala univerzitu v Padově. Po letech strávených v Itálii se nyní přestěhovala zpět do Zlína, avšak se zahraničím stále spolupracuje v rámci svého podnikání.
Je mi 16 let a bydlím v malém městě jménem Skuteč. Mezi mé záliby patří hra na klavír, zpívání, běhání a kreslení. Ve včerejší hodině českého jazyka jsme dostali úkol napsat sloh na téma Jak se (ne)známe, Moje Evropa, Svět na facebooku a V kůži europoslance.
Já: ,,Nazdár… Povídám nazdááár!" Babička: ,,My tě slyšíme, neřvi! A vůbec, co tak vesele?" Já: ,,Přijali mou žádost na studijní a do budoucna možná pracovní pobyt v zahraničí." Dědeček: ,,No to je výborný, konečně tě nebudem muset živit."
Podle mého názoru je pro mladé lidi, kteří by se rozhodli zkusit žít v jiné zemi, vhodná Velká Británie. Ať už z důvodu vysoké ekonomické úrovně, tak i jedním z nejdostupnějších pracovních trhů v celé EU. Je sice pravda, že v posledních letech ve Velké Británii pracovních příležitostí ubývá v důsledku ekonomického vývoje země, ale i tak si myslím, že je to pro mladé lidi dobrá volba.
Žiji v České republice. Rád bych žil v Dánském království. V České republice se mi nežije špatně, mám tu kamarády a svou rodinu. Nejraději bych se ale vydal do Dánska na roční studium. Chtěl bych se zlepšit v anglickém jazyce. Chtěl bych co možná nejlépe poznat dánskou kulturu, poznat nové přátele. Dozvěděl bych se nějaké zajímavosti o slavném dánském pohádkáři Hansu Christianu Andersenovi. Navštívil bych fotbalový stadion Parken, který se nachází v Kodani. Ta představa je krásná.
Po dvou zničujících světových válkách byla Evropa značně oslabená. Aby se předešlo hrůzám další války, vznikla myšlenka o evropské integritě. Roku 1951 bylo založeno první společenství nesoucí název Evropské společenství uhlí a oceli, jenž se dále různě přetvářelo, až roku 1993 vznikla Evropská unie.
Má vize Evropské Unie má svá pro i proti. Tato unie má osm a dvacet členských zemí, ze kterých je pět ekonomicky stabilní. Nyní Vám popíšu něco z mého skromného života o pracovních příležitostech mladých lidí v Evropě.
Otázkou jakou je ta, ve které ze zemí EU by chtěli mladí lidé žít, a jaký názor na to mají rodiče? Sama sebe se také občas ptám, kde by se mi líbilo strávit svůj život.
Když se kdekoliv v Evropě zeptáte, co je napadne v souvislosti s obyvateli České republiky, okamžitě všichni začnou mluvit o pivu, slivovici, ponožkách v sandálích nebo řízcích, přitom tomu bude v květnu již 10 let, co jsme se stali součástí Evropské Unie. Ani těch 10 let „spokojeného soužití" však nevyvolalo v Evropanech lačnost po poznání naší země, nějaké hlubší povědomí se v dnešní internetové době považuje v podstatě za zbytečné. Ale abychom úplně neodsoudili Evropany, že o České republice nic důležitějšího neví, podívejme se na Čechy a jejich povědomí o obyvatelích Evropských zemí.
Modré nebe je bez jediného mraku. Sluneční paprsky dopadají na mou tvář. Příjemně hřejí. Blankytné moře jemně šumí, všude kolem je horký písek a opodál dům. Můj dům, obklopený tichem, které přerušuje šťastný smích mé rodiny.
Teplice - Olympijský vítěz Jaroslav Kulhavý se v sobotu postaví na start úvodního závodu Českého poháru horských kol v Teplicích. Pohárový závod v cross country přitom absolvoval naposledy v roce 2010 v Peci pod Sněžkou, tehdy vyhrál i celý seriál.
Evropa, o které sním, je Evropa bez hranic, Evropa svobodná. Přeji si, aby byl svět zcela federalizován, tak, jak to prof. Hayek, jeden z předních ekonomů tzv. rakouské školy, obhajoval. Jeho federální svět nebyl spravován tak, jak dnešní Evropská unie, zdá se, řízena je. Ač možná Evropská unie byla vybudována na velice vznešených základech, myšlence míru a svobody, dnes již se od této představy vzdálila.
Čtou mladí lidé v Evropské unii knihy? V dnešní době má kniha moc velkou konkurenci jako je třeba: televize, internet, kina a mnoho dalších věcí, které tvoří náplň dětských aktivit dnešní doby. Proč ale číst knihy, když se mohu raději podívat na film? Ve filmu toho ale nenalezneme tolik, jako je napsáno v knize. Většina dětí a starších bere čtení knih jako ztrátu času, ale proč? V knize jsou lépe napsané pocity a všechno okolo. Mnohdy ve filmech chybí nějaké části knihy, které mohou lépe vše vysvětlovat. Proč si tedy třeba nevzít knihu, když cestujete na delší vzdálenost k ukrácení dlouhé chvíle?
Štrasburk – Podobný unikát byste v Evropském parlamentu nenašli. V jeho lavicích zasedal Němec Hans-Gert Pöttering nepřetržitě od roku 1979, kdy občané vybírali europoslance poprvé v přímých volbách. Včera se zúčastnil svého posledního plenárního zasedání – ve volbách pro další pětileté období, které se u nás konají 23. a 24. května, už kandidovat nebude.
Jihlava - Dva zástupce bude mít Kraj Vysočina ve finále soutěže Naše Evropa. Vybrat z více než šesti desítek literárních výtvorů dva nejzajímavější nebylo snadné.
Strakonice – Letošní sezona farmářských trhů na strakonickém hradě začne v pátek. Na co se letos můžete těšit jsme se zeptali Jana Juráše z Eko poradny při Šmidingerově knihovně.
K velikonočním svátkům si většinou přejeme, aby byly hezké, pohodové a ti, kteří dělají zvyky, si nad to přejí hodně vody či bohatou pomlázku. Bujaré vítání jara se u nás těší většímu zájmu, než křesťanská tradice, vzpomínající ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Z toho, co vírou víme o Bohu, je jisté, že Bůh tuto naši preferenci pohodářství registruje a současně je nad naši volbu povznesen.
Brno – Stavební veletrhy, které se uskuteční od 23. do 26. dubna na brněnském výstavišti, si drží přední pozici ve střední Evropě i přes setrvalý pokles českého stavebnictví. Součástí je i několik menších veletrhů, jedním z nich je Dřevo a stavby, přičemž právě o stavby ze dřeva i přes krizi stále roste zájem, řekl na tiskové konferenci ředitel veletrhu Radim Tichý.
Ostrava, Louny - Lounský aerobik sbíral další úspěchy, tentokrát na nominačních závodech na MČR a ME. Přibylová se za týden naučila seniorskou sestavu.
Praha – Pohonné hmoty v Česku v uplynulém týdnu zdražily. Nejprodávanější benzin Natural 95 je dražší o 15 haléřů, litr řidiči pořídí průměrně za 35,89 Kč. Cena nafty se zvýšila o čtyři haléře na 35,80 Kč/l. Vyplývá to z údajů společnosti CCS, která ceny dlouhodobě sleduje.