V tomto seriálu vám přinášíme osudy psích duší, které nalezly lásku a pochopení až poté, co si prožily své a často nehezké. Příběhy jednotlivých pejsků pro vás zpracovala Sylva Kaplanová, která je sama patronkou některých z nich. Jedny z nejhorších osudů často potkávají pejsky, kteří jsou velmi malí a křehcí jako dnešní Meggie. Její příběh Sylva vytvořila opět za pomoci Inky Nadymáčkové.
Členové břeclavského tanečního studia Actiwity DC připravili na sobotu první společné vystoupení po dlouhých epidemických omezeních. Hned je spojili s podporou sbírek pro postižené tornádem. Děkujeme Davidu Kordovi za krásné fotky z vystoupení.
Hokejové Česko se obléklo do černé barvy. Nejlepší český hráč posledních let David Pastrňák přišel o syna, který zemřel šest dní po narození. Smutnou zprávu zveřejnil útočník Bostonu Brunis na svém Instagramu.
V sobotu 26. 6. 2021 bylo v českokrumlovské firmě Larson-Juhl nezvykle živo. Mohli jste tu potkat kouzelníka, fotografa, živou kapelu a hlavně zaměstnance a jejich rodiny.
Děláme toho pro své děti hodně? Nebo to přeháníme? Víme, jak chtějí žít? To jsou otázky, které sleduje ve svém dokumentu režisérka Erika Hníková. Jmenuje se Každá minuta života a jeho hrdiny jsou mladí rodiče, kteří od narození vychovávají syna tak, aby se z něj stal úspěšný vrcholový sportovec a „kvalitní člověk“. Miško má proto naplánovanou každou minutu života…
V sobotu 26. 6. 2021 bylo v českokrumlovské firmě Larson-Juhl nezvykle živo. Mohli jste tu potkat kouzelníka, fotografa, živou kapelu a hlavně zaměstnance a jejich rodiny.
Jako Zuzana ve Slunečné prý buď řve, nebo se něčemu diví. Ale moderátorka a herečka Eva Decastelo (42) stojí pevně nohama na zemi. Moc dobře ví, že s podporou svých nejbližších dokáže cokoli, třeba spokojeně stárnout.
Moravskoslezský kraj spolupracuje na analýze pěstounské péče na přechodnou dobu. Analýza má ukázat hlavní potřeby pěstounů i motivaci, která je k pěstounství přivedla.
Rodinu Zuzany Peterová zasáhl holocaust, její otec Miloslav Schneider byl za války internován v koncentračním táboře, řada příbuzných věznění nepřežila. Další těžké zkoušky přinesla rodině padesátá léta.
V předloňském roce velitel místních hasičů pan Radomil Čapek z Lužan u Jičína přišel s nápadem kontaktovat obec Lužany u Přeštic ležící mezi Plzní a Klatovy, aby s nimi navázal spolupráci a mohl tak někdy blíže poznat, jak se žije v obci nesoucí stejný název.
Šok způsobilo rodině Lichtenštejnů hrozivé tornádo, které se ve čtvrtek prohnalo několika obcemi na Břeclavsku a Hodonínsku.
/DENÍK NA NÁVŠTĚVU/ Nejhorší by bylo, kdyby Česká republika ustoupila Polsku na úkor našich zájmů, bojí se místní.
/PŘÍBĚHY/ Čtvrteční podvečer položil Jiří S. mobil se slovy: „Zítra se mami uvidíme“. Pak v klidu zasedl k televizi v malém bytě v Hradci Králové. Zde žije posledních 20 let, ale pozdrav směřoval rodině do Hodonína.
Navzdory deštivému počasí přicházely v pátek dopoledne ke kostelu sv. Anežky na pražském Spořilově stovky lidí. Veřejnost se mohla hereččině památce poklonit mezi 10. a 14. hodinou, mše v rodinném kruhu proběhla od 16 hodin.
Malému severočeskému městu se podařilo dostat na zámek další originální interaktivní výstavu pro rodiny s dětmi i pro fajnšmekry.
Oživit minulost pomocí zajímavého experimentu, se podařilo drslavickému fotografovi Radovanu Chvílovi. Fotomontáží snímku z archivu Muzea J. A. Komenského v kombinaci se svým aktuálním záběrem vytvořil obraz současné zástavby s historickým domkem slavného drslavického rodáka Adolfa Jellineka - velkého židovského učence, kazatele a nejvyššího vídeňského rabína, od jehož narození (podle některých zdrojů) uplyne v sobotu 26. června 200 let.
Že je láska největší osvěžení v životě, to neřekl jenom John Lennon, ale myslela jsem si to i já, když jsem po půl roce po rozchodu s přítelem poznala Adama. Byl o deset let starší než já, choval se rozvážně, pocházel z dobře situované rodiny a já vsadila na to, že s tímhle mužem mě čeká životní štěstí. A když jsme se oba shodli, že bychom si měli co nejdříve pořídit dítě, brala jsem to jako znamení, že jsme si souzeni a naše láska překoná všechny překážky.
Když jel ve čtvrtek večer domů z práce, netušil, co jej v Hruškách na Břeclavsku čeká za katastrofu. „Vydržím hodně, ale chtělo se mi brečet," svěřuje se tamní místostarosta Marek Babisz. Právě jeho obec patří mezi nejvíce zasažené po spoušti, která se prohnala jižní Moravou.
Další pořádně "nadupaný" víked je tu. Těšit se můžete na V lese fest, koncert nebo řemeslný trh. To a mnoho dalšího vám přinášíme v našich víkendových tipech.
Když poprvé zaútočil, byl ještě dítě. Jméno Bruce George Peter Lee sice není příliš známé, jde ale o jednoho z nejhorších britských sériových vrahů. Jeho specialitou bylo žhářství.
Nenechali tu vůbec nic, co šlo, to si vzali sebou. Dokonce demontovali a odvezli i památník osvobození, popisuje poslední chvíle sovětské armády na území Československa, v tomto případě Mimoně, starosta města Petr Král. Bude to třicet let, co zemi opustil poslední sovětský voják. Poslední konvoj vojáků opustil naši republiku 21. června 1991. Vzpomínky ale zatím nevybledly ani jedné straně. Vojenští veteráni ze SSSR na sociálních sítích blahořečí zlaté časy v Československu, historky k dobru dávají i obyvatelé posádkových měst. Když se přestalo v ulicích po okupaci střílet, následovalo třiadvacet let podivného soužití.
Obavy, že koronavirový lockdown rozeštve rodiny nezvládající soužití se svými nejbližšími po 24 hodin denně, se nepotvrdily. I když si rodiny musely v uplynulých měsících poradit s tím, že kvůli opatřením pro omezení šíření onemocnění covid-19 bylo třeba zvládat chod domácnosti doplněný třebas i home office prací obou rodičů a k tomu ještě distanční výuku dětí, což se neobešlo bez ústupků a někdy i konfliktních situací, problémy se nevyhrocovaly. Alespoň ne natolik, aby se to bezprostředně projevovalo rozpadem rodin.
Obavy, že koronavirový lockdown rozeštve rodiny nezvládající soužití se svými nejbližšími po 24 hodin denně, se nepotvrdily. I když si rodiny musely v uplynulých měsících poradit s tím, že kvůli opatřením pro omezení šíření onemocnění covid-19 bylo třeba zvládat chod domácnosti doplněný třebas i home office prací obou rodičů a k tomu ještě distanční výuku dětí, což se neobešlo bez ústupků a někdy i konfliktních situací, problémy se nevyhrocovaly. Alespoň ne natolik, aby se to bezprostředně projevovalo rozpadem rodin.
/ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ Richard Krajčo poskytl Deníku exkluzivní rozhovor nejen o novém albu Halywůd, o tom, jak mu chybělo živé hraní, o chození po horách či domácích pracích. Mezitím fotil s kapelou snímky k nové desce na haldě Ema v Ostravě a přidal také svůj otisk na chodníku slávy na Stezce Valašce na Pustevnách.
/ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ Není to tak dávno, kdy fotbalový obránce Vladimír Coufal kopal I.A třídu za Bílovec. Rodák z Ludgeřovic byl pro ostravský Baník slabým hráčem. Otrávit se ale nenechal. Pracoval na sobě a postupnými krůčky se dostal až do anglické Premier League, kde patří k oporám West Hamu.
Ve věku 96 let dnes ráno zemřel válečný veterán Tomáš Lom, který byl spolu s dalšími Čechy a Slováky příslušníkem britského královského letectva (RAF). Informoval o tom Deník N a ČTK to potvrdila rodina. Poslední rozloučení se uskuteční v úzkém rodinném kruhu. Soustrast vyjádřil ministr obrany Lubomír Metnar, poslanci na dnešní schůzi uctili Lomovu památku minutou ticha.
Česká republika si připomíná třicet let od doby, kdy naše území opustila ruská armáda. Poslední transport se sovětskými vojáky přejel přes hranice 21. června 1991. Odsun trval už několik měsíců a 21. srpna roku 1990 začali vojáci opouštět i Zdechovice, kde našli útočiště na tamním zámku.
Od roku 2019 trenéři Orla Vyškov plánují „společné tréninky s rodiči“ jako součást výzvy Atletika pro děti, Atletika pro rodinu. Covidová doba nebyla přející pro tyto akce, které si děti a jejich rodiče zamilovali, ale opět je to zde.
Lidé se budou moci v pátek rozloučit s herečkou Libuší Šafránkovou v kostele v Praze na Spořilově, který bude otevřen od 10.00 do 14.00. Smuteční mše začne v 16.00 v kruhu rodiny a přátel, zájemci ji ale budou moci sledovat na velkoplošných obrazovkách před kostelem. Přenos z této smuteční mše bude rovněž živě vysílat Česká televize, uvedly dnes v tiskové zprávě ministerstvo kultury a Národní divadlo, které se na přípravě posledního rozloučení s herečkou podílejí. Libuše Šafránková zemřela 9. června ve věku 68 let.
/FOTO, VIDEO/ Pro relikviář svatého Maura se chystá nová expozice. Její součástí bude dokument, v němž vystoupí i potomci posledních bečovských pánů.
/FOTOGALERIE/ Žádný zvrat, vše dopadlo podle očekávání. Fotbalový obránce a člen širšího kádru reprezentace Patrizio Stronati přestupuje do maďarského Puskáse. Druhý celek uplynulé sezony tamní nejvyšší soutěže tak dotáhl do konce značnou snahu, která trvala už od zimy.
Obyvatelé domovů pro seniory už jsou opět o něco veselejší. Mohou se znovu stýkat se svými rodinami. Stejně tak je tomu i v Janovicích nad Úhlavou.
Ústí plánuje letos na podzim položení osmi Kamenů zmizelých, ty budou připomínat smutný osud ústeckých židů.
Staral se o zdraví dospělých i dětí. Přesto mu to nikdo k dobru nepřičetl. Z Ústí nad Labem, kde pracoval od roku 1907 jako lékař, musel Rudolf Wohrizek odejít po záboru pohraničí v roce 1938 do Poděbrad, aby si zachránil život. Provázela jej manželka Erna a syn Heinz. Jako židé nakonec museli nastoupit do transportu. Nejprve do Terezína, poté do koncentračního tábora Trawniki. To se stalo 9. června 1942.
„V této kanceláři bychom spolu mohli jednat již před 130 lety. V březnu roku 1891 tu založil firmu můj dědeček,“ začíná své vyprávění Ivan Hoffmann, ředitel chrudimské firmy Hoffmann, který navázal po revoluci na rodinnou tradici. Sám měl spoustu nových vizí a nápadů. Na začátku devadesátých let obnovil fungování rodinné firmy. Navázal na její obchodní činnost, modelovou tvorbu a designérství. Tuto činnost rozšířil o stavební činnost a zároveň si otevřel zlatnictví.
Lubomír Kulhavý z Českých Libchav na Orlickoústecku byl ještě před čtyřmi roky aktivní muž v nejlepších letech. S manželkou cestovali, sám se zajímal o motorky, se synem organizoval klubové srazy automobilů Alfa Romeo a pracoval ve firmě, která vyrábí autobusy. Život se Lubomírovi i celé jeho rodině změnil v roce 2017.
Komunikovat a vycházet s ostatními pokud možno bez hádek a křiku není vždy snadné. Ve vztahu rodič–dítě někdy inklinujeme k autoritativním metodám à la „mlč a poslouchej“ či nikterak zle míněným větám jako „to nic není, to přejde“. Problémy doma lze ale začít řešit i z jiného konce: můžeme zkusit naše děti poslouchat a pochopit. Tím si zároveň otevíráme cestu k tomu, aby ony pochopily nás.
V pěstounské péči bylo loni na sklonku roku ve středních Čechách podle evidencí krajského úřadu 1291 dítě; devět z nich se zdravotním postižením. Dlouhodobě platí, že jako pěstouni zpravidla figurují příbuzní.
V tomto seriálu vám přinášíme osudy psích duší, které nalezly lásku a pochopení až poté, co si prožily své a často nehezké. Příběhy jednotlivých pejsků pro vás zpracovala Sylva Kaplanová, která je sama patronkou některých z nich. Dnes si můžete přečíst o tom, že i mladí pejskové to často nemají jednoduché, a místo péče a poznávání světa zažívají něco zcela jiného…
/PŘÍBĚH/ Lubomír Kulhavý z Českých Libchav byl ještě před čtyřmi roky aktivní muž v nejlepších letech. S manželkou cestovali, sám se zajímal o motorky, se synem organizoval klubové srazy automobilů Alfa Romeo a pracoval ve firmě, která vyrábí autobusy. Život se Lubomírovi i celé jeho rodině změnil v roce 2017.
Nedělní vzpomínka na obyvatele osady Ležáky byla stejně jako vloni důstojná, obešla se bez slov a gest zapálených řečníků, kteří v minulosti přijížděli do pietního území s hlavním úmyslem: zviditelnit se. Místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová ani ministr kultury Lubomír Zaorálek nebo pozvaní zástupci politických stran se mikrofonu nechopili, jen položili věnec k pomníku Kniha obětí.
Centrum pro celou rodinu Teplice ve spolupráci s dalšími organizacemi uspořádalo v sobotu 19. června den pro děti na Stínadlech.
/ROZHOVOR/ Řada lidí ji zná jako usměvavou černovlásku s reflexní vestou s logem BESIPu. Řeč je o Veronice Vošické Buráňově, krajské koordinátorce právě této organizace, která působí na poli bezpečnosti na silnicích. Auta ale miluje, i když firemní úbor odhodí. „S trochou nadsázky se dá říct, že jsem vyrostla v garáži. Taťka mě brával i na závody. Příjmení Buráň na Havlíčkobrodsku něco znamená, můj děda totiž celý život pracoval v oblasti pneumatik a otevřel mi dveře do světa motorismu,“ svěřuje se.
Částku 19 200 korun zaplatila firma DS Smith v Děčíně za loped pro Patrika. Pomůcku předával její ředitel Martin Němec.
Nesnídají a trpí sociálním jetlagem, celkově si ale české děti v mezinárodním srovnání nevedou špatně. Jedí dostatek ovoce a zeleniny, sportují a sociální sítě užívají sobě ku prospěchu. „Občas zíráme, jaké má veřejnost o českých dětech představy,“ říká Michal Kalman, který vede českou část mezinárodní studie srovnávající životní styl dětí z padesáti zemí.
Původně učila na prvním stupni základní školy, po poslední mateřské dovolené už se ale za katedru nevrátila. Veronika Svobodová působí jako lektorka a mentorka v oblasti vzdělávání. Na Boleslavsku a Kolínsku spolupracuje s místními akčními plány rozvoje vzdělávání.
Určitě je ve svém okolí máte. Páry, které se poznaly v pubertě, a klape jim to i po dvaceti a více letech. Nehádají se, založily rodinu, je to ten pár, který poznáte, už když vejde do dveří. „My jsme se pro sebe vychovali. Víme, co má ten druhý rád, a snažíme se vycházet si vstříc,“ říká jedna z těchto šťastných žen. Co si od takových párů vzít? A proč není dobré házet všechny do jednoho pytle? Vztahy „od puberty“ mají i svá proti.
V sobotu 12. června zahájil spolek Tenisová rodina prvním turnajem v mužské čtyřhře ve Cvikově letošní soutěžní sezonu.
Každý z nás ve svém životě něco někdy ztratíme. Ať jsou to klíče, peníze, sluneční brýle, deštník, kniha. Jenže jsou to jen hmotné věci, které jdou nahradit koupí nových, často lepších. Jenže co pak, když nás postihne ztráta jiná, duchovní, kterou nelze už nijak a ničím vyplnit a nahradit. Jak si s tím vůbec poradit. Když v životě ztratíte partnera, dítě, prarodiče.
Každý z nás ve svém životě něco někdy ztratíme. Ať jsou to klíče, peníze, sluneční brýle, deštník, kniha. Jenže jsou to jen hmotné věci, které jdou nahradit koupí nových, často lepších. Jenže co pak, když nás postihne ztráta jiná, duchovní, kterou nelze už nijak a ničím vyplnit a nahradit. Jak si s tím vůbec poradit. Když v životě ztratíte partnera, dítě, prarodiče.
