Vánoce v Keni nejsou o dárcích, ale o rodinné pospolitosti. Lidé, kteří žijí v chudinských čtvrtích, celý rok šetří na autobusovou jízdenku, aby mohli Vánoce strávit na venkově. V místě, odkud pocházejí. A se svou rodinou. Keňané obvykle začínají cestovat na venkov začátkem prosince a zůstávají tam celý měsíc včetně Silvestra. Někdy se vidí se svou rodinou jenom jednou za rok, právě o Vánocích. Ale ne každému z nich se to však poštěstí.
Tradičně se charitní služby, které pomáhají rodinám v těžkých životních situacích, zapojují do předvánočních projektů Krabice od bot a Strom splněných přání. I přes letošní náročný rok, který byl ve znamení koronavirových opatření a nejrůznějších komplikací, byli lidé velmi štědří.
Vánoce v Keni nejsou o dárcích, ale o rodinné pospolitosti. Lidé, kteří žijí v chudinských čtvrtích, celý rok šetří na autobusovou jízdenku, aby mohli Vánoce strávit na venkově. V místě, odkud pocházejí. A se svou rodinou. Keňané obvykle začínají cestovat na venkov začátkem prosince a zůstávají tam celý měsíc včetně Silvestra. Někdy se vidí se svou rodinou jenom jednou za rok, právě o Vánocích. Ale ne každému z nich se to však poštěstí.
Vánoce v Keni nejsou o dárcích, ale o rodinné pospolitosti. Lidé, kteří žijí v chudinských čtvrtích, celý rok šetří na autobusovou jízdenku, aby mohli Vánoce strávit na venkově. V místě, odkud pocházejí. A se svou rodinou. Keňané obvykle začínají cestovat na venkov začátkem prosince a zůstávají tam celý měsíc včetně Silvestra. Někdy se vidí se svou rodinou jenom jednou za rok, právě o Vánocích. Ale ne každému z nich se to však poštěstí.
Betlémské světlo v oddíle rozdáváme asi od roku 2008. Několikrát jsme pro něj zajeli i do Vídně. A ani letos jsme navzdory nepříznivým podmínkám tradici rozdávání nepřerušili.
Vánoce v Keni nejsou o dárcích, ale o rodinné pospolitosti. Lidé, kteří žijí v chudinských čtvrtích, celý rok šetří na autobusovou jízdenku, aby mohli Vánoce strávit na venkově. V místě, odkud pocházejí. A se svou rodinou. Keňané obvykle začínají cestovat na venkov začátkem prosince a zůstávají tam celý měsíc včetně Silvestra. Někdy se vidí se svou rodinou jenom jednou za rok, právě o Vánocích. Ale ne každému z nich se to však poštěstí.
Vánoce v Keni nejsou o dárcích, ale o rodinné pospolitosti. Lidé, kteří žijí v chudinských čtvrtích, celý rok šetří na autobusovou jízdenku, aby mohli Vánoce strávit na venkově. V místě, odkud pocházejí. A se svou rodinou. Keňané obvykle začínají cestovat na venkov začátkem prosince a zůstávají tam celý měsíc včetně Silvestra. Někdy se vidí se svou rodinou jenom jednou za rok, právě o Vánocích. Ale ne každému z nich se to však poštěstí.
Vánoce v Keni nejsou o dárcích, ale o rodinné pospolitosti. Lidé, kteří žijí v chudinských čtvrtích, celý rok šetří na autobusovou jízdenku, aby mohli Vánoce strávit na venkově. V místě, odkud pocházejí. A se svou rodinou. Keňané obvykle začínají cestovat na venkov začátkem prosince a zůstávají tam celý měsíc včetně Silvestra. Někdy se vidí se svou rodinou jenom jednou za rok, právě o Vánocích. Ale ne každému z nich se to však poštěstí.
Vánoce v Keni nejsou o dárcích, ale o rodinné pospolitosti. Lidé, kteří žijí v chudinských čtvrtích, celý rok šetří na autobusovou jízdenku, aby mohli Vánoce strávit na venkově. V místě, odkud pocházejí. A se svou rodinou. Keňané obvykle začínají cestovat na venkov začátkem prosince a zůstávají tam celý měsíc včetně Silvestra. Někdy se vidí se svou rodinou jenom jednou za rok, právě o Vánocích. Ale ne každému z nich se to však poštěstí.
Vánoce v Keni nejsou o dárcích, ale o rodinné pospolitosti. Lidé, kteří žijí v chudinských čtvrtích, celý rok šetří na autobusovou jízdenku, aby mohli Vánoce strávit na venkově. V místě, odkud pocházejí. A se svou rodinou. Keňané obvykle začínají cestovat na venkov začátkem prosince a zůstávají tam celý měsíc včetně Silvestra. Někdy se vidí se svou rodinou jenom jednou za rok, právě o Vánocích. Ale ne každému z nich se to však poštěstí.
Vánoce v Keni nejsou o dárcích, ale o rodinné pospolitosti. Lidé, kteří žijí v chudinských čtvrtích, celý rok šetří na autobusovou jízdenku, aby mohli Vánoce strávit na venkově. V místě, odkud pocházejí. A se svou rodinou. Keňané obvykle začínají cestovat na venkov začátkem prosince a zůstávají tam celý měsíc včetně Silvestra. Někdy se vidí se svou rodinou jenom jednou za rok, právě o Vánocích. Ale ne každému z nich se to však poštěstí.
Život Miroslava, kterému je dnes 17 let, byl na samém startu obtížný. Narodil se předčasně, s mozkovou obrnou a těžkým kombinovaným postižením. Oba rodiče pocházeli ze sociálně slabšího zázemí a ani jeden z nich už nežije. Novorozenec, který byl nechtěným dítětem, putoval do kojeneckého ústavu a následně do domova pro osoby se zdravotním postižením v Medlovicích. Až tam si ho všimla pečovatelka, která si chlapce okamžitě zamilovala, a ačkoli znala rozsah jeho postižení, rozhodla se ho osvojit do pěstounské péče. Nová rodina aktuálně shání finanční prostředky na nákladné intenzivní rehabilitace.
/ROZHOVOR/ Z rádia hraje country, do toho je na stole sushi a navrch sklenice vody. V podstatě ideální odpočinkový scénář amerického basketbalisty Haydena Daltona. Čtyřiadvacetiletý rodák z Colorada druhou sezonu hájí barvy šestnáctinásobného mistra z Nymburka. „Snažím se být mostem mezi trenérem a dalšími cizinci. Snad se mi to i daří,“ říká v rozhovoru Hayden Dalton.
/ROZHOVOR/ Z rádia hraje country, do toho je na stole sushi a navrch sklenice vody. V podstatě ideální odpočinkový scénář amerického basketbalisty Haydena Daltona. Čtyřiadvacetiletý rodák z Colorada druhou sezonu hájí barvy šestnáctinásobného mistra z Nymburka. „Snažím se být mostem mezi trenérem a dalšími cizinci. Snad se mi to i daří,“ říká v rozhovoru Hayden Dalton.
/ROZHOVOR/ Z rádia hraje country, do toho je na stole sushi a navrch sklenice vody. V podstatě ideální odpočinkový scénář amerického basketbalisty Haydena Daltona. Čtyřiadvacetiletý rodák z Colorada druhou sezonu hájí barvy šestnáctinásobného mistra z Nymburka. „Snažím se být mostem mezi trenérem a dalšími cizinci. Snad se mi to i daří,“ říká v rozhovoru Hayden Dalton.
V době, kdy se lidé chystali na oslavu nejkrásnějších svátků v roce, postihlo rodinu Fenikových z Ohrazenice obrovské neštěstí. Přišli o to nejcennější, o co mohou rodiče přijít - o syna. Miroslav zahynul při požáru svého domu, když se snažil zachránit život své manželce Karolíně a synkovi Mirečkovi.
Když přírodu pokryje sníh, můžete vyzkoušet zábavu našich předků. Sněžnice. Překonáte na nich závěje, pláně, pole a všechny kopce v okolí. Stačí je nazout a vyrazit.
Tradičně se charitní služby, které pomáhají rodinám v těžkých životních situacích, zapojují do předvánočních projektů Krabice od bot a Strom splněných přání. I přes letošní náročný rok, který byl ve znamení koronavirových opatření a nejrůznějších komplikací, byli lidé velmi štědří.
Markétu Báťovou znají lidé po celé Vysočině, pracuje totiž v rádiu. Kromě toho myslí i na druhé, už téměř dvacet let se podílí na benefici „Přijďte na koncert, pomůžete“. Když to ještě bylo možné, navštěvovala také domovy seniorů nebo handicapované. V době před koronavirem moderovala řadu akcí, ze kterých se vždy ráda vracela ke své rodině domů do Brtnice.
/PŘEHLED CEN/ Dobrá zpráva pro obyvatele Třebíčska. Domácnosti si hlouběji do kapes nesáhnou, většina poplatků za energie zůstává stejná. Někteří dokonce ušetří.
/FOTO/ Končíme, zní z Domu řemesel v Kryštofově Údolí. Jedno z oblíbených turistických lákadel v malebné vesnici nedaleko Liberce lidé mohli naposledy navštívit na Štěpána.
Novorozenecké oddělení Klatovské nemocnice obdrželo deset nových kufříků od Nadačního fondu La Vida, který projektem Život v kufříku pomáhá opuštěným novorozencům uchovat informace o prvních měsících života.
Lidé, kteří žijí v Keni v chudinských čtvrtích, celý rok šetří na autobusovou jízdenku, aby mohli Vánoce strávit na venkově. V místě, odkud pocházejí. A se svou rodinou. Keňané obvykle začínají cestovat na venkov začátkem prosince a zůstávají tam celý měsíc včetně Silvestra. Někdy se vidí se svou rodinou jenom jednou za rok, právě o Vánocích. Ale ne každému z nich se to však poštěstí.
Vánoce v Keni nejsou o dárcích, ale o rodinné pospolitosti. Lidé, kteří žijí v chudinských čtvrtích, celý rok šetří na autobusovou jízdenku, aby mohli Vánoce strávit na venkově. V místě, odkud pocházejí. A se svou rodinou. Keňané obvykle začínají cestovat na venkov začátkem prosince a zůstávají tam celý měsíc včetně Silvestra. Někdy se vidí se svou rodinou jenom jednou za rok, právě o Vánocích. Ale ne každému z nich se to však poštěstí.
Vánoce by měly být časem míru, pokoje, radosti, štědrosti a láskyplného soužití, ne vždy v historii tomu tak ale bylo. Naši předci se však pokoušeli tento svátek prožít, jak náleží, i v situaci, kdy kolem nich zuřily války nebo smrtelné epidemie.
Uplynulý rok, poznamenaný pandemií covidu-19, lidi sice rozděloval, zároveň je ale v mnohém i sblížil. V tradičním vánočním proslovu to řekla britská královna Alžběta II. V řeči, která trvala necelých pět minut, poděkovala zdravotníkům i dalším dobrovolníkům, kteří pomáhali v Británii a dalších částech světa v boji s koronavirem.
Tradiční oslava Vánoc doma v rodinném kruhu, ale třeba i na pláži v Izraeli nebo v lehce zasněženém Finsku. Volejbalistky Olomouce jsou během vánočních svátků rozeběhnuté po různých koutech Evropy.
Vánoce v Keni nejsou o dárcích, ale o rodinné pospolitosti. Lidé, kteří žijí v chudinských čtvrtích, celý rok šetří na autobusovou jízdenku, aby mohli Vánoce strávit na venkově. V místě, odkud pocházejí. A se svou rodinou.
S vánočním časem více než v jiném období roku doléhá na lidi v nouzi jejich tíživá situace. Posláním broumovského Centra pro rodinu je pomáhat těm, kteří se dlouhodobě nacházejí v nepříznivé sociální situaci. A minulé měsíce ukázaly, že umí pomoci tam, kde je právě třeba.
Na společnou plavbu pod značkou Archport se architekti David Dvořák a Vojtěch Hybler vydali už během studií. Upozornili na sebe hned prvním projektem Dům Babu, na který navázali mnoha dalšími realizacemi, jejichž společným znamením je snaha o jasnou a zřetelnou geometrii a propracovanost technických detailů.
/ROZHOVOR/ „Radím lidem, aby co nejvíce využívali technologie, které dnes umožňují bez problémů nejen přenos hlasu, ale i obrazu, takže se mohou navzájem vidět. Volat známým, přátelům. Nebát se toho, že budu někoho rušit, protože si myslím, že se v tomto období nechá hodně lidí rádo vyrušit,“ radí děčínský evangelický farář Tomáš Matějovský před vánočními svátky a přelomem roku.
Mezi selským stavebním a hrázděnkou se povalují zbytky sněhu a horský vítr šlehá do tváří. Světlo uvnitř stavení zve ale dál. Dveře jsou otevřené, třebaže je Štědrý den.
Kdo dostává k Vánocům průměrně tři dárky, ten jich ve třiceti rozbalil pod stromečkem devadesát, ve čtyřiceti sto dvacet a v sedmdesáti více než dvě stě. Přes ohromné množství balíčků s jejich jménem, které lidem za život během Štědrých dnů projde pod rukama, si ten jeden výjimečný dárek pamatují celý život. Jaký byl ten váš?
Vládou vyhlašený nouzový stav a různá optaření proti šíření nového typu koronaviru stoply kulturní akce na Lounsku a Žatecku. I přes všechny zákazy lze podnikat výlety do přírody, vyzvednout si Betlémské světlo či se začíst do nějaké knihy.
/ROZHOVOR/ Římskokatolický farář Otec Roman Dvořák už roky patří mezi významné osobnosti Strakonic i celého regionu. A nejen jako církevní hodnostář, ale i jako člověk, který dokáže zachovat zdravý úsudek i v těch nejvyhrocenějších situacích.
Zatímco jarní vlnu koronavirové pandemie hranický Domov seniorů zvládl, letošní podzim se hluboce vryje do paměti nejen klientům, jejím rodinným příslušníkům, ale také zaměstnancům a všem, kteří podali domovu pomocnou ruku v té největší krizi. Covidem-19 se zde nakazila jedna třetina klientů z 215, onemocnění se nevyhnulo ani zaměstnancům, nakaženo jich bylo šedesát procent ze 134.
Velikonoce v jednom z prvních přímých on-line přenosů z kostela sv. Vavřince, bohoslužba na Boží hod vánoční jen s omezeným počtem věřících. Rok, který jsme prožili uprostřed koronavirové pandemie, byl plný zvratů.
Když poprvé viděl čerta, byl v šoku. Sám sebe se ptal: „Kde jsem se to ocitl?“ Když ale volejbalistu Marca Wilsona poučili spoluhráči, už přestal kroutit hlavou.
Letošní rok byl pro mnohé zvláštní, netradiční a každý se s ním popasoval jinak. O tom, co vše přinesl a vzal zpěvákovi Markovi Ztracenému ze Železné Rudy, ale i o Vánocích, dárcích a dalších plánech jsme si s ním povídali během rozhovoru.
Letošní rok byl pro mnohé zvláštní, netradiční a každý se s ním popasoval jinak. O tom, co vše přinesl a vzal zpěvákovi Markovi Ztracenému ze Železné Rudy, ale i o Vánocích, dárcích a dalších plánech jsme si s ním povídali během rozhovoru.