Kyjov - Divadelní a rozhlasový režisér Ctibor Sonevend v roce 1961 daroval Kyjovu své secesní sídlo. V něm měla vzniknout galerie výtvarného umění a komorní prostor pro divadlo, hudbu, film a malé kulturní formy. Jeho cíle však naplněné nebyly.
Kroměříž – Dny slovanské kultury v Kroměříži přiblíží Rusíny a Makedonce. Letošní druhý ročník festivalu se uskuteční od 28. do 31. května a podobně jako při loňské premiéře nabídne koncerty, folklorní vystoupení, filmové projekce, výstavy, přednášky, divadelní představení i slovanský jarmark.
Ostrava - Lahůdku pro milovníky folkloru připravuje na první májové dny Dům kultury města Ostravy (DKMO). V plné, více než šedesátičlenné sestavě tanečníků a hudebníků se jediným vystoupením v Česku představí Ostravanům slovenský umělecký soubor Lúčnica
Dětmarovice – Jako hluchý do vrat bušili dětmarovičtí fotbalisté po přestávce do obrany Vítkovic, nic platné jim to však nebylo. V krajském přeboru si připsali třetí porážku po sobě a čtvrtý duel bez vítězství.
Praha - Tanec, hudba, zpěv, ale především atmosféra jižanského temperamentu v rytmech flamenga. Takové bude představení souboru Los Vivancos, které vystoupí v Praze začátkem května.
Dolní Lutyně – Fotbalisté Dolní Lutyně se těšili, jak si po Šenovu a Dolních Datyních připíší skalp dalšího předního týmu I.A třídy, ale Stonava jim udělala škrt přes rozpočet.
Praha - Tanec, hudba, zpěv, ale především atmosféra jižanského temperamentu v rytmech flamenga. Takové bude představení souboru Los Vivancos, které vystoupí v Praze začátkem května.
Orlová – Třetí jarní remízu a druhou bezbrankovou po sobě uhráli v sobotním dopoledni na vlastním trávníku fotbalisté Orlové. Byť zůstávají neporaženi, tentokrát s nerozhodným výsledkem spokojeni nejsou.
Sudoměřice u Tábora – Organizují ples, čarodějnice či stavění májky a podílí se na nejrůznějších brigádách. Nejen to je náplň práce dobrovolných hasičů ze Sudoměřic u Tábora. Stejně jako jiné sbory objíždějí i Sudoměřičtí nejrůznější soutěže.
Duchcov - Jelítka, jitrnice a tlačenku měli přislíbenou lidé, kteří přišli na předváděcí akci tzv. šmejdů do Domu kultury v Duchcově. Místo zabijačkových dobrůtek, jejichž výrobu měli vidět na vlastní oči, ale odešli s pocuchanými nervy a někteří i s prázdnou peněženkou.
Třebíč /ROZHOVOR/ – Součástí pedagogického sboru nového oboru Kulturněhistorická studia bude i řada odborníků. Mezi nimi rovněž třebíčský historik Rudolf Fišer.
Třebíč – Ještě nedávno to vypadalo, že třebíčská Západomoravská vysoká škola míří ke svému konci. Akreditační komise jí pozastavila akreditace oborů a zakázala přijímat nové studenty. Za poslední rok však vedení školy dokázalo negativní směr otočit o sto osmdesát stupňů.
Ústí nad Labem - S probuzenou přírodou jakoby v Ústí ožila také kultura. Nový ústecký Činoherák začíná měnit kino Hraničář, kdysi jedno z center ústecké sociální demokracie, na své divadlo poté, co o své „staré" přišlo. Ale hrát nám bude prozatím jinde.
Liberec – Kapely se mohou hlásit do středy 30. dubna. Finále soutěže se uskuteční v sobotu 24. května v bývalých prostorách Klubu Vlak. Každá kapela bude mít prostor 25 minut.
Proč se někdo chce stát europoslancem? Co ho na této profesi láká? Vždyť jde hlavně o hodiny a dny prosezené na nekonečně dlouhých jednáních a hlasováních, která jsou často úplně bez výsledku. Časté cestování zahrnující další dlouhé hodiny v letadlech, autech či taxících. Po pěti letech v této funkci musí být každý na dně svých psychických i fyzických sil. Tak proč tak mnoho europoslanců usiluje o své znovuzvolení?
Jak dobře znají země Evropské unie vzájemně svou kulturu? Pomocí webové stránky Interpals, která umožňuje snadné dopisování s lidmi všech národností, jsem se spojila se svými vrstevníky z EU a v angličtině jim položila několik otázek.
Co si představit pod pojmem moje Evropa? Někteří si představí Evropskou unii, někteří Evropu jako světadíl, jiní zas pouze země Evropy které navštívili a mají s jejich kulturou reálné zkušenosti. Každý člověk si může představit něco jiného.
Je úžasné, jak fungují sociální sítě mezi různými lidmi po celém světě. Je to takový spojník, který nemusí řešit vzdálenost. S někým se poznávat, i když vás dělí třeba celý oceán, navazovat vztahy a přátelství s kýmkoliv a odkudkoliv. Je to tak snadné…
Když nezůstanu nohama na zemi a budu přemýšlet o státech, kde bych chtěla žít a pracovat, napadne mě Slovinsko. Nejvíc mě tam láká příroda a kultura. Jednou už jsem ve Slovinsku byla, jezdila tam na kole a vím, že se tam chci někdy vrátit.
Jdete-li v kterémkoli větším městě po ulici, můžete potkat lidi z různých zemí EU. Tito lidé jsou na první pohled stejní jako my a na druhý pohled odlišní svou kulturou, způsobem oblékání, vyjadřováním, barvou pleti apod. My Češi, si uděláme o takovýchto lidech nějakou představu, i když často mylnou.
Kdyby se mi naskytla jedinečná příležitost opustit naši vlast a vycestovat do některé země v Evropské unii, chtěl bych této příležitosti využít? Kterou zemi bych si popřípadě zvolil pro svou emigraci? A byl bych vůbec schopný opustit své malé rodné město a už se nikdy nevrátit? Nad těmito otázkami se pokusím společně s vámi zamyslet.
Můžeme bydlet v Itálii, na Slovensku, ve Francii či v Německu a dalších 28 státech a přeci jsme si podobní. Nikdo z nás se totiž nevyhne americkým seriálům, filmům, hudbě, knihám a podobné kultuře. Nemusíme sledovat, co se v EU odehrává, ale stejně o tom, co se odehrává, víme.
Za několik let svého cestování jsem se dostal do kontaktu s lidmi z mnoha zemí, nejen těch evropských. Často se mi nabízela otázka: Jsou ti lidé opravdu takový, jak se u nás tvrdí? Co když je pravda posunuta někam jinam a z předsudků se staly stereotypní přežitky? Přímo hamletovská otázka. Pokusím se na tuto problematiku podívat objektivně a zjistit pravdu.
Před 5 lety do Krkonoš přijeli angličtí hosté, kteří tu přichystali anglický tábor, na kterém nám ukazovali, jak se žije u nich. Tohoto tábora jsem se také zúčastnila a věřte nebo ne byl to jeden z nejlepších táborů. Celou dobu na nás mluvili jen anglicky, což jsem brala jako příležitost přiučit se a zdokonalit v anglickém jazyce. Tábor trval týden a za ten týden jsme poznali jejich kulturu, zvyky a vše co patří k jejich běžnému životu.
Chrudim - Městská sbírka se rozrostla o další obraz. V rámci akce Tři vandalové zavěsil stejnojmenný obraz v kavárně V Galerii sám autor poslední výstavy Lukáš Miffek.
Je mi 16 let a bydlím v malém městě jménem Skuteč. Mezi mé záliby patří hra na klavír, zpívání, běhání a kreslení. Ve včerejší hodině českého jazyka jsme dostali úkol napsat sloh na téma Jak se (ne)známe, Moje Evropa, Svět na facebooku a V kůži europoslance.
Žiji v České republice. Rád bych žil v Dánském království. V České republice se mi nežije špatně, mám tu kamarády a svou rodinu. Nejraději bych se ale vydal do Dánska na roční studium. Chtěl bych se zlepšit v anglickém jazyce. Chtěl bych co možná nejlépe poznat dánskou kulturu, poznat nové přátele. Dozvěděl bych se nějaké zajímavosti o slavném dánském pohádkáři Hansu Christianu Andersenovi. Navštívil bych fotbalový stadion Parken, který se nachází v Kodani. Ta představa je krásná.
Otázkou jakou je ta, ve které ze zemí EU by chtěli mladí lidé žít, a jaký názor na to mají rodiče? Sama sebe se také občas ptám, kde by se mi líbilo strávit svůj život.
Ostrov - Na jedné straně rozhodnutí ostrovských radních, kterým odvolali dosavadní ředitelku Domu kultury Romanu Parmovou z funkce, na té druhé ona, která se brání. A postup ostrovských politiků považuje za neuvěřitelný. „Nic takového jsme nikdy nezažila. Je to nespravedlivé. Výhrady proti mé práci nebyly, všechno klapalo, kolektiv pracoval, až na pár výjimek, na výbornou. Zřejmě jsem se jim politicky nehodila," uvádí ona. A proti odvolání se chce bránit, i když ví, že velké šance nemá. Výběrové řízení na nového ředitele už ostrovská radnice vyhlásila.
Plzeň – Prázdný prostor o rozloze asi šesti fotbalových hřišť, který vznikl zbouráním domu kultury na Americké třídě, se začátkem května promění v pivní ráj.
Nikdy dříve by mě nenapadlo, že by mě lákala představa pracovat v jiné zemi. Všechno se však změnilo poslední léto, kdy jsem měla možnost strávit nějaký čas na praxi ve Velké Británii. Myslím si, že pro mladého člověka není lepší cesta jak se rozhodnout o svém budoucím životě, než vyzkoušet co nejvíce možností a nasbírat tak zkušenosti, aby věděl, co mu vyhovuje, co ho naplňuje a v čem má naopak nedostatky.
Evropská unie – síla, která propojuje napříč celou Evropou životy lidí, udává jejich životní styl, ovlivňuje jejich vzdělání a práci, ale umožňuje také poznávat nové země a jejich kulturu. Hlavním mottem Evropské unie je VŠICHNI JSOU SI ROVNI – ano, všichni představitelé Evropské unie se snaží, aby byly smazány rozdíly mezi jednotlivými zeměmi a všechny byly na stejné ekonomické, kulturní a hlavně společenské úrovni. K tomuto ideálu zbývá ještě velký kus cesty, ale jistě nastane doba, kdy oficiálně budou všechny země jedna jako druhá a druhá jako všechny.