Poslední týdny jsou náročné pro celý svět. Koronavirus a také opatření proti němu v rodinách vyvolávají neshody a napětí. Uzavřeni doma, mezi pár zdmi, společně a přece sami. Mnozí členové rodin tlak nezvládají, hroutí se, mají strach, trpí úzkostmi. Otcové, matky, děti… Přežije koronavirus česká rodina, nebo se rozpadne?
Náš poklidný a spokojený život změnila zcela nečekaně a rychle celosvětová pandemie, která nám nejenom bere svobodu, sníží životní úroveň, ale především prověřuje naši osobnost. Právě krize totiž odhalí, kdo je sobecký, kdo je empatický, kdo je bezcitný, kdo je nezodpovědný, kdo lže a zneužívá situaci.
/ROZHOVOR/ Jan Šefr má za sebou kus bohatého života, jehož podstatnou část strávil v uniformě profesionálního hasiče. Gró prvních deseti let důchodu strávil prací pro Okresní sdružení hasičů Jablonec nad Nisou, ve dvaasedmdesáti letech je členem zastupitelstva města Velké Hamry a snaží se spoluvytvářet směrování města.
Při sčítání požadavků různých skupin obyvatelstva na dotace, dávky a půjčky se trochu zapomíná na lidi, kteří jsou na tom ještě hůř. Zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková například upozornila na situaci obětí domácího a sexuálního násilí, které daleko složitěji vyhledávají pomoc intervenčních center nebo se přesouvají do azylových domů.
ROZHOVOR/ Choroby způsobující demence v kombinaci s vysokým věkem předurčují klienty společnosti Alzheimercentrum do té nejrizikovější skupiny v souvislosti s koronavirovou epidemií. Tuto skutečnost si uvědomuje také Helena Nováková, regionální ředitelka, pod kterou spadá i Alzheimercentrum Zlín.
„Tady je kousek řetězu, ve kterém bylo svázáno šest chlapů a zaživa upáleno. Byl mezi nima můj bratr. Tady se můžete podívat, jak ti upálení vypadali, to nebylo poznat, že jsou to lidé, to byly jenom škvarky,“ vzpomínala na smrt bratra a tragické vypálení pasekářské osady Ploština Božena Húšťová. Za smutným osudem Ploštiny z 19. dubna 1945 stála zrada dvou českých konfidentů Oldřicha Bati a Františka Machů, kteří pronikli do partyzánského oddílu ukrývajícího se v okolí.
/Z archivu Deníku/ Pražský deník přinášel loni cyklus Jak jsme žili v Československu. Každý týden jsme zvali čtenáře do novodobé historie jednotlivých pražských čtvrtí. Podívejte se, jak jsme v tomto úspěšném seriálu psali například o Braníku.
Byla to tentokrát hodně zvláštní schůzka. S novinářkou a moderátorkou Markétou Fialovou jsme se sešly ve čtvrtek 12. března a už jen najít v Praze uprostřed sílící koronavirové epidemie místo, kde bychom si mohly v klidu popovídat, bylo značně komplikované. Nakonec jsme zapluly do malého bistra s pražírnou kávy. Na půl druhé hodiny jsme se uprostřed hluku mlýnků i vůně kávových zrnek usilovně snažily, aby naše setkání nebylo situací venku příliš ovlivněno. Nešlo to. A to jsme v tu chvíli vlastně ani netušily, že o pár dní později bychom kvůli nouzovému stavu nemohly náš rozhovor naživo ani zrealizovat.
Atlet Miroslav Bětík je sportovní patriot a nadšenec z Pozlovic. Osmačtyřicetiletý vytrvalec z Luhačovicka se svému oblíbenému sportu věnuje víc jak pětatřicet let. Sportovní pohodu mu pomáhají dotvářet i manželka Eva Bětíková Hrabincová a děti Jana a Martin.
Nejdřív nucená karanténa, pak lehký trénink bez míče i bez parťáků. A teď návrat na hřiště pod dohledem nového trenéra. Uznejte sami: fotbalový reprezentant Vladimír Darida má v době koronaviru dost starostí. „Jsme rádi, že můžeme trénovat aspoň trochu jako tým,“ řekl devětadvacetiletý rodák z Plzně, který obléká dres Herthy Berlín. Kontakt s rodinou a přáteli udržuje častými videohovory v tom posledním prozradil, že začátkem května by se mohla Bundesliga znovu rozběhnout.
Nejdřív nucená karanténa, pak lehký trénink bez míče i bez parťáků. A teď návrat na hřiště pod dohledem nového trenéra. Uznejte sami: fotbalový reprezentant Vladimír Darida má v době koronaviru dost starostí. „Jsme rádi, že můžeme trénovat aspoň trochu jako tým,“ řekl devětadvacetiletý rodák z Plzně, který obléká dres Herthy Berlín. Kontakt s rodinou a přáteli udržuje častými videohovory v tom posledním prozradil, že začátkem května by se mohla Bundesliga znovu rozběhnout.
Nastavit si pevný denní režim, dodržovat ho, zaměstnat mozek a nejlépe pomáhat ostatním. To je podle primáře Psychiatrické nemocnice Písek MUDr. Mariana Korandy recept na to, jak si zachovat i uprostřed coronavirové epidemie zdravý rozum.
Tak by nás chtěli cíleně promořovat, ti naši mocní. Pro naše dobro a jakousi kolektivní imunitu, nákaza pro dobro celku. To už tady kdysi bylo. Společně to zvládneme tak dostává jiný rozměr, ze kterého mi jde mráz po zádech.
/FOTOGALERIE/ Po 1365 kilometrech se zastavila pouť Ivana Mitruse z Martinic v Krkonoších ve městě Pietravairano kousek od Neapole. Cestovatel, který poslední lednový den vyrazil pěšky ze Sicílie s cílem dojít během více než ročního putování až do Norska za polární kruh, přesto stále zůstává v Itálii. Dává si nucenou přestávku.
Po 1365 kilometrech se zastavila pouť Ivana Mitruse z Martinic v Krkonoších ve městě Pietravairano kousek od Neapole. Cestovatel, který poslední lednový den vyrazil pěšky ze Sicílie s cílem dojít během více než ročního putování až do Norska za polární kruh, přesto stále zůstává v Itálii. Dává si nucenou přestávku.
Má více času na rodinu, ale také na práci kolem nedávno dostavěného rodinného domku. Tak vypadají poslední týdny kapitána třetiligových fotbalistů Vrchoviny Lukáše Michala. „Raději nikam moc nejezdíme, nejvíce času strávíme s dětmi na zahradě,“ řekl šestatřicetiletý hráč, který se už natrvalo usídlil v rodné Řečici.
Pobývat ne severu Itálie a pracovat se seniory jako pečovatelka, to jsou dvě obrovská rizika nákazy virem Covid-19. Šestačtyřicetiletá Radka, rodačka z Chrudimě, odolávala koronaviru dlouho, ale nakonec ji napadl silným úderem.
Ostravský politik a poslanec Aleš Juchelka vyzval v otevřeném dopise rodiče z rozvedených či odloučených rodin, aby současnou koronavirovou krizi nezneužívali, a nadále dodržovali soudem či dohodou nastavená pravidla.
„Chtěli bychom pomoci,“ ozývali se čtenáři Deníku po zveřejnění článku o sbírce uspořádané pro pozůstalé po Veronice P., která zemřela krátce po porodu a zanechala po sobě dvojčata a tříletého syna. Na jejich výchovu nyní zůstal tatínek sám. Samotná obec Slavkov pod Hostýnem, která sbírku vyhlásila, je jedním z přispěvatelů. Z rozpočtu zaslala rodině 150 tisíc korun. Ne všichni ale mají možnost zaslat na účet peníze. Proto hledají různé varianty jak přispět.
Od 25. května bude probíhat vzdělávání pomocí školních skupin. Účast bude dobrovolná. Na tiskové konferenci o tom informoval ministr školství Robert Plaga (ANO). Zavedení školních skupin má podle Plagy ulehčit rodinám. Dětské tábory budou podle Plagy možné v srpnu.
Oblastní charita Třebíč poskytující v našem okrese sociální, zdravotní a další služby se snaží i v současné situaci být svým klientům stále nablízku, jak to jen jde. Řada z nich upravila režim poskytování služby a přešla k bezkontaktní on-line komunikaci a vede s klienty telefonní, e-mailové či FB konzultace.
/FOTOGALERIE/ Epidemie nás zastihla nepřipravené. Nikdo z nás tuto situaci nezažil. Všichni se nyní musíme učit. A to nejen doslova. Ze dne na den byly dětem i učitelům zavřeny školy a následující den začala dětem distanční, tedy domácí výuka. Učitelé zadali úkoly a rodiče se s dětmi pustili za této složité situace do domácího vzdělávání.
Život v karanténě zhoršuje situaci obětí domácího násilí, s agresory jsou zavřené neustále doma. Podle odborníků z jihu Moravy přibývá také hádek a konfliktů mezi partnery a v rodině.
/HRDINOVÉ Z PRVNÍ LINIE/ Ondřej Beneš je primářem centrálního příjmu v Nemocnici Hořovice. Je tak jedním z těch, kteří pomáhají v první linii v boji proti pandemii koronaviru. V rozhovoru pro Berounský deník Ondřej Beneš sdělil, že nynější období je pro něj náročné především po psychické stránce.
Fotbalisté Jílového "slaví" záchranu v krajském přeboru. Aniž by si v jarní části sezóny kopli do balónu. První jarní utkání se jim odložilo. Mohl za to špatný terén. Následně byla soutěž kvůli nástupu koronavirové hrozby přerušena, minulý týden bylo rozhodnuto, že se už dohrávat nebude.
Nouzový stav naučil všechny novým věcem a stranou nezůstali ani vyškovští studenti. S radostí plnili zadaný úkol a zdokumentovali, jak se doma zapojují do práce nejen v kuchyni.
Pro většinu lidí, sportovce nevyjímaje, nastalo s koronavirovou pandemií chmurné období. V něm je víc než důležité pozitivní myšlení, upínat se k radostným okamžikům. Nejšťastnější životní chvíle brzy čeká na brněnského fotbalistu Dominika Moučku, jehož přítelkyni se v červenci narodí holčička.
Koronavirus doslova odstřihl seniory, kteří jsou v domovech, od jejich rodin. Jak tuto situaci zvládají a jak vypadá život v domovech pro seniory, jsme se zeptali vrchní sestry Martiny Kolářové ze zařízení Clementas v Janovicích nad Úhlavou na Klatovsku.
Osudem těžce zkoušená rodina z Milovic má za současného stavu další zásadní problémy. Je téměř nemožné jejich dva syny donutit nosit roušku. Navíc reakce okolí na jejich často hlučné chování není také vždy úplně přívětivá. Ale i v současné situaci přes vyčerpání dále bojují.
Až se v novém školním roce vrátí hodonínští školáci do svých školek a škol, budou mít děti z chudých a znevýhodněných rodin nadále školní obědy zdarma. Rozhodli o tom na svém jednání v tomto týdnu hodonínští městští radní.
Jitka Sládková z obce Sviny na Táborsku každý rok na Velikonoce obléká své dva syny do blatských krojů a chodí s nimi koledovat na Velikonoční pondělí společně s koledníky z veselské farnosti. Letos si tradici musela nechat ujít. A tak ji Tonda (8) a Matěj (5) vyšlehali pomlázkou doma na zahradě.
Dětem i dospělým, desítkám autistů, lidem s mentálním a kombinovaným postižením a jejich rodinám pomáhá už více než dvacet let Centrum Orion v Rychnově nad Kněžnou. I do jeho fungování zasáhla opatření proti šíření pandemie.
Dětem i dospělým, desítkám autistů, lidem s mentálním a kombinovaným postižením a jejich rodinám pomáhá už více než dvacet let Centrum Orion v Rychnově nad Kněžnou. I do jeho fungování zasáhla opatření proti šíření pandemie.
Zahraniční média píší o tom, jak se lidé kvůli celosvětovému řádění nového typu koronaviru nemohou před smrtí důstojně rozloučit se svými blízkými. Příbuzným posílají přes sklo nemočního pokoje dojemné vzkazy. Seniory – ať už nakažené infekcí COVID-19, nebo izolované kvůli strachu z nákazy – trápí samota. Poslední sbohem jim často dávají zdravotníci. Také proto Praha zvyšuje podporu pro rodiny, které si chtějí vzít příbuzného z domova seniorů. Krizový štáb hlavního města navíc opakovaně konstatoval, že v nemocnicích chybí pro důchodce s koronavirem speciální lůžka.
/FOTOGALERIE/ Asi nejtěžší chvíle v těchto dnech prožívají v současnosti pečovatelky, zaměstnanci, a hlavně klienti Domova pro seniory v Bílovci, kteří jsou zcela odstřiženi od svých blízkých. A ani v době největšího křesťanského svátku nemohou opustit zdi domova.
Saša a Václav Rašilovovi jsou bratři, herci a otcové. Bydlí spolu v jednom domě, půjčují si šroubovák nebo dětskou trumpetku. Svým dětem se snaží dávat volnost, jakou poznali oni sami, když byli malí. A to i přesto, že je zázrak, že dětství přežili.
Posledních pět let vždy trávil Velikonoce na soustředění v Turecku. V tradiční dovolenkové destinaci se připravoval na sezonu. Letos kvůli celosvětové pandemii koronaviru, bezpečnostním opatřením a uzavřeným hranicím zůstal v Česku.
Už je to více než měsíc, co hráli fotbalisté Viktorie Plzeň poslední mistrovský zápas, 7. března porazili doma České Budějovice 1:0. Týden na to byla FORTUNA:LIGA přerušena.
Loucký kněz Miloš Mičánek prožívá úplně jiné Velikonoce než v minulosti. A stejně tak tisíce věřících po celé Vysočině. Farníci jsou smutní, že obřady proběhnou za zavřenými dveřmi, ale situaci vesměs chápou.
Zrušení výjimky pro pendlery, anebo zpřísnění. To jsou slova hejtmana Plzeňského kraje Josefa Benarda, která zazněla v žádosti pro Ústřední krizový štáb.
Většinou se nebojí, a když, tak nikoliv o sebe - starají se totiž o nemocné a seniory. Zdravotní sestry a pečovatelky Oblastní charity Pardubice vyrážejí, jak sami říkají, do „terénu“ v době, kdy většina z nás ještě spí, pracují o sobotách a nedělích a když je potřeba, tak v případě domácí hospicové péče i v noci. K náročnosti služby bližním nově přibyla situace, ve které se teď všichni nacházíme – pandemie koronaviru. Domácí péče o staré a nemocné se ale rozhodně nedá dělat jako home office.
Letošní Velikonoce jsou pro obyvatele Mladoboleslavska většinou opravdu smutný příběh. Hlavně pak pro ty, kteří bydlí na vesnici a jsou zvyklí dodržovat všechny tradice, jako je řehtání, koledování, nebo návštěva mše svaté v kostele. Všechny tyto záležitosti jsou letos zapovězeny a je otázkou, zda se vůbec u jednoho stolu sejdou celé rodiny, pro které mohou být Velikonoce jednou z mála příležitostí, jak se společně vidět.