Kreativ

ŠTÍTEK: zahrada

Tým společnosti Preciosa Lighting z Kamenického Šenova vytvořil v prostoru letiště skleněnou zahradu plnou světla.

Tropická zahrada. Český křišťál ze severu září na nejlepším letišti na světě

/FOTO, VIDEO/ Miliony cestujících z celého světa mohou na singapurském letišti Changi, které je jedenáctinásobný vítěz světového žebříčku nejlepších letišť Skytrax, obdivovat impozantní světelnou instalaci z Libereckého kraje. Tým společnosti Preciosa Lighting z Kamenického Šenova vytvořil v prostoru skleněnou zahradu plnou světla.

Zámek Raduň. 21. ledna 2022, Raduň.

Rajčenky, kumkvat i papája... Oranžerie raduňského zámku nyní připomíná džungli

/FOTOGALERIE/ Stejně jako většina zámků je i ten raduňský v zimě v jakémsi stavu hibernace. Exponáty jsou zahaleny, návštěvnický šum střídá ticho a celý zámek odpočívá. O relaxu však nemůže být vůbec řeč, protože zima je hlavně časem příprav. Deník se sem právě v tomto období vypravil zjišťovat, jak zde vlastně takováto relaxační část roku vypadá.

Tým společnosti Preciosa Lighting z Kamenického Šenova vytvořil v prostoru letiště skleněnou zahradu plnou světla.

Tropická zahrada. Český křišťál ze severu září na nejlepším letišti na světě

/FOTO, VIDEO/ Miliony cestujících z celého světa mohou na singapurském letišti Changi, které je jedenáctinásobný vítěz světového žebříčku nejlepších letišť Skytrax, obdivovat impozantní světelnou instalaci z Libereckého kraje. Tým společnosti Preciosa Lighting z Kamenického Šenova vytvořil v prostoru skleněnou zahradu plnou světla.

Na kraji vesnice v blíže neurčeném regionu, který  je odříznutý od světa nedostatkem spojů, chátrá zarostlá vila.

Prázdno. Sladký život ve vile pokryl prach. Zbyly staré fotky, nábytek i hračky

Na kraji dědiny, odříznutá od civilizace absolutním nedostatkem dopravních spojů, chátrá zarostlá vila. Doslova se propadá sama do sebe. Člověk si musí dávat pozor na každý pohyb. Stačí si špatně stoupnout, a kus futra od dveří vám padá na hlavu, anebo vám rovnou zůstanou v ruce celé dveře. Tak popsala výpravu do opuštěného domu autorka projektu Urbex & Stories. Děkujeme za možnost zveřejnění působivého příběhu i fotografií.

Lesní mateřská škola Sluněnka, 12. ledna 2022 v Olomouci. Mateřská škola s waldorfskou pedagogikou.

V olomoucké Sluněnce děti spí venku i v zimě. Jaké je to teď v lesní školce

Kdo přichází k lesní mateřské škole Sluněnka, slyší veselý výskot dětí už od vstupní branky do areálu. Ten má rozlohu asi dva tisíce metrů čtverečních a kromě velké zahrady nabízí dětem také zázemí v podobě vytápěné jurty, kde se svačí i obědvá a probíhají tam různé rukodělné a výtvarné aktivity. K odpočinku a spánku slouží zrekonstruovaná maringotka nebo speciální přístřešek, kde děti spí v „postýlkách“, které jsou zateplené pravými kožešinami.

Na kraji vesnice v blíže neurčeném regionu, který  je odříznutý od světa nedostatkem spojů, chátrá zarostlá vila.

Prázdno. Sladký život ve vile pokryl prach. Zbyly staré fotky, nábytek i hračky

Na kraji dědiny, odříznutá od civilizace absolutním nedostatkem dopravních spojů, chátrá zarostlá vila. Doslova se propadá sama do sebe. Člověk si musí dávat pozor na každý pohyb. Stačí si špatně stoupnout, a kus futra od dveří vám padá na hlavu, anebo vám rovnou zůstanou v ruce celé dveře. Tak popsala výpravu do opuštěného domu autorka projektu Urbex & Stories. Děkujeme za možnost zveřejnění působivého příběhu i fotografií.

Na kraji vesnice v blíže neurčeném regionu, který  je odříznutý od světa nedostatkem spojů, chátrá zarostlá vila.

Prázdno. Sladký život ve vile pokryl prach. Zbyly staré fotky, nábytek i hračky

Na kraji dědiny, odříznutá od civilizace absolutním nedostatkem dopravních spojů, chátrá zarostlá vila. Doslova se propadá sama do sebe. Člověk si musí dávat pozor na každý pohyb. Stačí si špatně stoupnout, a kus futra od dveří vám padá na hlavu, anebo vám rovnou zůstanou v ruce celé dveře. Tak popsala výpravu do opuštěného domu autorka projektu Urbex & Stories. Děkujeme za možnost zveřejnění působivého příběhu i fotografií.

Na kraji vesnice v blíže neurčeném regionu, který  je odříznutý od světa nedostatkem spojů, chátrá zarostlá vila.

Prázdno. Sladký život ve vile pokryl prach. Zbyly staré fotky, nábytek i hračky

Na kraji dědiny, odříznutá od civilizace absolutním nedostatkem dopravních spojů, chátrá zarostlá vila. Doslova se propadá sama do sebe. Člověk si musí dávat pozor na každý pohyb. Stačí si špatně stoupnout, a kus futra od dveří vám padá na hlavu, anebo vám rovnou zůstanou v ruce celé dveře. Tak popsala výpravu do opuštěného domu autorka projektu Urbex & Stories. Děkujeme za možnost zveřejnění působivého příběhu i fotografií.

Na kraji vesnice v blíže neurčeném regionu, který  je odříznutý od světa nedostatkem spojů, chátrá zarostlá vila.

Prázdno. Sladký život ve vile pokryl prach. Zbyly staré fotky, nábytek i hračky

Na kraji dědiny, odříznutá od civilizace absolutním nedostatkem dopravních spojů, chátrá zarostlá vila. Doslova se propadá sama do sebe. Člověk si musí dávat pozor na každý pohyb. Stačí si špatně stoupnout, a kus futra od dveří vám padá na hlavu, anebo vám rovnou zůstanou v ruce celé dveře. Tak popsala výpravu do opuštěného domu autorka projektu Urbex & Stories. Děkujeme za možnost zveřejnění působivého příběhu i fotografií.

Na kraji vesnice v blíže neurčeném regionu, který  je odříznutý od světa nedostatkem spojů, chátrá zarostlá vila.

Prázdno. Sladký život ve vile pokryl prach. Zbyly staré fotky, nábytek i hračky

Na kraji dědiny, odříznutá od civilizace absolutním nedostatkem dopravních spojů, chátrá zarostlá vila. Doslova se propadá sama do sebe. Člověk si musí dávat pozor na každý pohyb. Stačí si špatně stoupnout, a kus futra od dveří vám padá na hlavu, anebo vám rovnou zůstanou v ruce celé dveře. Tak popsala výpravu do opuštěného domu autorka projektu Urbex & Stories. Děkujeme za možnost zveřejnění působivého příběhu i fotografií.

V Krafferově zahradě nezahálí ani v zimních měsících. Práce je dost.

Krafferova zahrada se pere s osudem. Ani padající zeď ale její nájemce nezastaví

Šest a půl tisíce metrů čtverečních, to je plocha Krafferovy zahrady uprostřed Jindřichova Hradce. V loňském roce ji od města pronajala parta nadšenců kolem krajinářských architektů Michaely Zudové a Jana Makovičky a postupně ji začala přetvářet podle svých představ. Nyní plánují postavit zázemí a snaží na to se sehnat prostředky.

Na kraji vesnice v blíže neurčeném regionu, který  je odříznutý od světa nedostatkem spojů, chátrá zarostlá vila.

Prázdno. Sladký život ve vile pokryl prach. Zbyly staré fotky, nábytek i hračky

Na kraji dědiny, odříznutá od civilizace absolutním nedostatkem dopravních spojů, chátrá zarostlá vila. Doslova se propadá sama do sebe. Člověk si musí dávat pozor na každý pohyb. Stačí si špatně stoupnout, a kus futra od dveří vám padá na hlavu, anebo vám rovnou zůstanou v ruce celé dveře. Tak popsala výpravu do opuštěného domu autorka projektu Urbex & Stories. Děkujeme za možnost zveřejnění působivého příběhu i fotografií.

S kamarádem kosem

O Žlutěnce. Kapitola 13: Doktorka kosice

Potom, co Nejstaršího pomuchlalo štěňátko, si ptáčata sbírala potravu jen na jejich stromě. Nejstarší však nesměl opustit dokonce ani hnízdo, rodiče ho krmili jako v době, když byl malinký. Na večer, po večeři, jakmile se vrátili do hnízda, začal se Nejstarší třást zimou. Rodiče se ustaraně na sebe dívali. Pak Modráček odletěl. Po nějaké době přilétl nazpět s kosicí.

Vladislav Jiroušek vedl jihlavskou zoo téměř čtyřicet let.

Člověk se nesmí hned podělat, vzpomíná na útěk levharta exředitel Zoo Jihlava

/ROZHOVOR/ Není moc lidí, kteří pamatují vznik Zoologické zahrady Jihlava. O oficiální získání tohoto statutu se před čtyřiceti lety zasloužil tehdejší ředitel Vladislav Jiroušek. Zookoutek a později zoologickou zahradu vedl od roku 1967 do roku 2005. Jak sám říká, je s jihlavskou zoo za ty roky propojený. Přestože je mu devětasedmdesát let, je aktivní na sociálních sítích, svými snímky plní světové fotobanky a stále cestuje po světě. „Sedět u televize v bačkorách, to není můj styl,“ říká a těší se na lyžování na Šacberku.

Vladislav Jiroušek vedl jihlavskou zoo téměř čtyřicet let.

Člověk se nesmí hned podělat, vzpomíná na útěk levharta exředitel Zoo Jihlava

/ROZHOVOR/ Není moc lidí, kteří pamatují vznik Zoologické zahrady Jihlava. O oficiální získání tohoto statutu se před čtyřiceti lety zasloužil tehdejší ředitel Vladislav Jiroušek. Zookoutek a později zoologickou zahradu vedl od roku 1967 do roku 2005. Jak sám říká, je s jihlavskou zoo za ty roky propojený. Přestože je mu devětasedmdesát let, je aktivní na sociálních sítích, svými snímky plní světové fotobanky a stále cestuje po světě. „Sedět u televize v bačkorách, to není můj styl,“ říká a těší se na lyžování na Šacberku.

Sbírání potravy

O Žlutěnce. Kapitola 11: První let

Konečně bylo krásné počasí. Květy se, rozevřeny ve své kráse, vyhřívaly na slunci. Včelky poletovaly zahradou sem a tam. Sosáčkama pily šťávu a létaly s ní do úlu. Pavoučci sledovali své pavučiny ze dřeva a těšili se na úlovek. Šneček schován pod listy spal a těšil se, až zas bude pršet. Motýli tančili své tance, otáčeli barevná křídla, aby se leskla, když měli žízeň, pili květní šťávu. 

Štěně pomáhá

O Žlutěnce. Kapitola 10: Pozor, kočka se vrátila!

Žlutěnka začala svým malým ptáčátkům vyprávět: „Na zahradě vyrostlo mnoho žlutých květů. Ty s těmi většími květy a mnoha okvětními lístky a velkými listy, se jmenují pampelišky. Děti si z nich pletou věnečky a pokládají si je na hlavu. V té chvíli každý květ chce být utrhnut a stát se částí věnečku. Chce být nošen pro okrasu a z té výšky na chvíli pozorovat svět.

Sýkora koňadra. Ilustrační snímek

Divoká zvířata na českých zahradách: Nejčastěji lidé vidí sýkoru koňadru

Nejčastěji se vyskytujícím ptačím druhem na zahradách je sýkora koňadra. Vyplynulo to z předběžných výsledků prosincového kola programu Živá zahrada, ve kterém Český svaz ochránců přírody (ČSOP) spolu s veřejností sleduje divoká zvířata na zahradách. Zároveň vyšlo najevo, že se zrychluje úbytek dříve běžného zvonka zeleného. Dobře na tom není ani kos.

Sýkorka

O Žlutěnce. Kapitola 9: První zkušenosti malých nezbedů

Ráno se probudilo nejmladší ptáče křikem svých sourozenců. Otevřelo očka, kulilo je. Cože tak strašného se děje? Proč ptáčata dělají tak velký povyk? Za chvíli zjistilo, že je to kvůli snídani. Když viděli přilétajícího otce s chutným soustem potravy, otvírali zobáčky co nejvíce dokořán a při tom tropili takový velký rámus.

Ptáčata

O Žlutěnce. Kapitola 7: Pípající drobota

Zatímco se malinká včelka sušila na vajíčku, ozvalo se pod ní ťukání. Zevnitř vajíčka kloval do skořápky ptáček. Včelička se ve spánku obrátila na druhou stranu, pak postupně protáhla všechny nožky. Otevřela jedno očko, podívala se jím kolem, kdopak ji to ruší ze spánku. Nikoho neviděla. Ťuk, ozvalo se pod ní, ťuk. Nechtělo se jí vstávat. Krásně to pod ní hřálo. Ťuk, ťuk.

Louka

O Žlutěnce. Kapitola 6: Jarní nesnáze a nečekané pátrání

Jaro již bylo v plném proudu. Stromy obrostly květy a listím. Lehký vánek nesl zahradou směs vůní květin. Žlutěnka seděla opatrně v hnízdě, které si spolu s Modráčkem postavili. Bylo opravdu velkolepé. A prostorné, aby se tam vešla celá rodinka. A teď - teď seděla na vajíčkách a pozorovala zahradu pod sebou.

Žlutěnka na svatbě

O Žlutěnce. Kapitola 5: Hodně nektaru a žádná kadeřnice. Bude svatba?

Ranní deštík umyl všechny květiny a pročistil vzduch. Sluníčko začalo vše prosušovat. Obě sýkorky spěchaly, aby se čistě umyly v kalužích dříve, než je sluníčko vysuší. Pak třepaly křidélky a natáčely se, aby je sluníčko mohlo osušit. Přidal se slabý vánek, takže po chvíli mohli jít na snídani. 

Tadž Mahal ve městě Ágra ročně navštíví kolem 10 milionů lidí

Tadž Mahal je ikonou, která čaruje s barvami

Jedna z nejvýznamnějších a nejnavštěvovanějších architektonických památek Indie. To je Tadž Mahal – místo, které ještě před covidovým poklesu turistiky ve městě Ágra ročně navštívilo kolem 10 milionů lidí. Pro srovnání: naši nejoblíbenější církevní památku – svatovítskou katedrálu v Praze – si ročně prohlédne asi polovina.

Šnek

O Žlutěnce. Kapitola 4: Zvládnou pavoučci utkat nevěstě závoj?

Jakmile bylo stanoveno datum svatby, začaly přípravy. Ty jsou vždy časově náročné. Závoj pro nevěstu, klobouk pro ženicha, svatební kytice, květiny pro družičky. Závoj pro nevěstu je třeba utkat z jemného vlákna. Nutno dodat, že musí být lehoučký a průsvitný.

V Holubicích nachází azyl stovky koček.

Kočičí oáza. V rodinném domě na Vyškovsku poskytují azyl stovkám zvířat

Pro více než 230 koček a jedenáct psů je domovem útulek v Holubicích na Vyškovsku. Před více než deseti lety tam založila "Kočičí oázu" Irena Novotná, poslední roky se na jejím provozu podílí také její kolegyně Jana. Zvířata využívají prostor zahrady a rodinného domu, přicházejí často ve zbědovaném stavu.

Kosí poradci

O Žlutěnce. Kapitola 3: Dej mi své křídélko, moje ctitelko

Modráček se rozletěl k nejbližším známým. „Zdravíčko kosí rodinko, přeji krásný den,“ pozdravil a uklonil se. „Dobrý podvečer. Vždyť už se smráká,“ odpověděl kosí tatínek. „Kdepak ses tak navečer vypravil?“ „Přiletěl jsem si pro radu,“ odpověděl Modráček. „Sýkorka ke kosům?“ diví se taťka. „Ano, má otázka se týká všech mladých ptáků a jara. Těch, co si chtějí pořídit rodinu.“ 

Kosí poradci

O Žlutěnce: Dej mi své křídélko, moje ctitelko

Modráček se rozletěl k nejbližším známým. „Zdravíčko kosí rodinko, přeji krásný den,“ pozdravil a uklonil se. „Dobrý podvečer. Vždyť už se smráká,“ odpověděl kosí tatínek. „Kdepak ses tak navečer vypravil?“ „Přiletěl jsem si pro radu,“ odpověděl Modráček. „Sýkorka ke kosům?“ diví se taťka. „Ano, má otázka se týká všech mladých ptáků a jara. Těch, co si chtějí pořídit rodinu.“