/FOTOGALERIE/ Více než stovka lidí se sešla v sobotu 26. února před vlakovým nádražím ve Frenštátě pod Radhoštěm na akci Běž domů, Ivane! Na shromáždění vystoupila také Barbora Stachurová, která přečetla dopis Ukrajinky Oksany Urubové, švagrové jednoho z organizátorů akce Stanislava Uruby. Text dopisu, který u mnoha účastníkům vehnal slzy do očí, předkládáme v plném znění.
Společnost Heimstaden nabídla vládě ČR možnost ubytování pro prvních 500 ukrajinských rodin prchajících před válkou. První byty už také společnost připravila pro rodiny svých zaměstnanců, které přijíždějí z Ukrajiny.
Jan Šipka. Hráč nižší rakouské fotbalové ligy a hlavně jeden ze stavebních panelů postupu olomouckých futsalistů do nejvyšší české soutěže. Během letošní sezony zaznamenal rovných 40 gólů během dosavadních osmnácti zápasů a s obřím sedmnáctibrankovým náskokem tak vede v tabulce střelců. I přes všechny své úspěchy ale zůstává stále nohama na zemi a stále dokola opakuje, že se rozhodně necítí jako profesionál a nejdůležitější pro něj je týmová rodina, kterou si společně se svými spoluhráči v kabině vytvořili.
/FOTO, VIDEO/ Ještě nedávno si osmiletá Hanna hrála doma s kočkou a psala s maminkou úkoly. Pochází od města Berehovo v Zakarpatské oblasti na západní Ukrajině, kde chodila do druhé třídy. Teď sedí na posteli o několik set kilometrů dál. V obecním kempu v jedné z chatek u rybníka poblíž vesnice Suchý na Blanensku. V ruce žmoulá plyšového delfína, kterého dostala na hranicích a s plachým úsměvem vítá návštěvu. Dětské oči alespoň na chvíli rozzáří přinesení plyšáci, čokoláda a pastelky.
Jednačtyřicetiletá Adriana Muchychka žije na jihu Čech od roku 2006. Letos zažila nejsmutnější narozeniny ve svém životě. Ve válce napadené vlasti setrvává její maminka i další příbuzní. Z Táborska posílá krajanům silný vzkaz. Putinovi se podle ní všechno zlo jednou vrátí.
Značná část Ukrajinců, kteří pracují na Vysočině, působí ve stavebních firmách. V případě, že by museli narukovat do války, by jejich výpadek pocítily zejména ty malé. Všechny se ale nyní soustředí zejména na přepravu jejich rodin k nám.
Zlaté kolečko sýra o průměru pár centimetrů výrazné chuti i aromatu. Tvarůžky jsou symbol města Loštice a zdejší „tvarůžková scéna“ zažívá v posledních letech velký boom. U jejího zrodu stála před dvanácti lety Tvarůžková cukrárna rodiny Poštulkových. „Snažili jsme se dát tvarůžkům další rozměr,“ říká Zdeňka Poštulková.
V Rusku se narodil a vystudoval tam střední školu. V Česku, kam na prahu dospělosti odešel, absolvoval vysokoškolské studium. Už dlouhé roky podniká na českém realitním trhu. I díky jeho práci mají tisíce rodin nový domov. Domov, který dnes tolik chybí ženám, dětem a seniorům prchajícím před válkou. I lidem, kteří na Ukrajině sice zůstávají, aby se postavili proti násilí, jejich domovy ale ničí zbraně okupantů.
/VIDEO, FOTOGALERIE/ Jsou vyčerpaní, zmatení, ale nesmírně vděční za to, že nacházejí bezpečné zázemí. Desítky uprchlíků z válkou zasažené Ukrajiny míří i do Slaného.
Už několik dnů řeší Kamil Hodulík, koordinátor sbírkové činnosti Charity Uherský Brod se svými kolegy nepřetržitý proud telefonátů s nabídkami pomoci ukrajinským uprchlíkům.
Rádi bychom pomohli konkrétním lidem a rodinám, kteří přicestují za svými rodinnými příslušníky do Klášterce nad Ohří, v současné době mapujeme ve spolupráci s místními firmami situaci.
Válečný konflikt na Ukrajině šokoval minulý týden celý svět. S hrůzou, kterou s sebou Putinova agrese přinesla, se ale zároveň zvedla také nebývalá vlna solidarity. Ukrajinským uprchlíkům se snaží z vlastní iniciativy pomoci hraničtí občané, zdejší Charita i místní radnice.
Manželé Bittmannovi ze Smržovky nabízí speciálně pedagogické poradenství a psychoterapeutické služby pro děti i rodiny. V době krize se vrhli na pomoc ukrajinským uprchlíkům. Ze Smržovky tak na hranice míří materiální pomoc. „Jsme v kontaktu s dobrovolnými hasiči na polsko-ukrajinských hranicích, tak víme, že nejdůležitější jsou spacáky, deky, hygienické potřeby a léky. V té zimě při čekání děti často nachladnou,“ přiblížila Lenka Bittmannová.
Je jim v průměru osm a půl roku a nástroje už do ruky vzít umějí. Nejmenší břeclavská muzika zahrála poprvé při otevírání břeclavského Centra pro rodinu. Za pěkný příspěvek, fotky a video děkujeme souboru Břeclavan.
/DOSLOVNÉ ZNĚNÍ DOPISU ADRESOVANÉHO RUSKÉMU PREZIDENTOVI/ Poslední přeživší z nacisty vypálené obce Ležáky Jarmila Doležalová zapíná každé ráno zpravodajství s nadějí, že nastane zázrak. Ale ten se nekoná, na Ukrajině pokračují velmi tvrdé boje.
Na to probuzení Jiří Preclík, původem ze Skuhrova nad Bělou, zřejmě nezapomene. A nejen on. To datum si dobře zapamatuje - 24. února 2022, den, kdy začala válka na Ukrajině. Jako zástupce velvyslance České republiky pracoval v Kyjevě už rok a půl a další dva roky práce na zdejší ambasádě ho ještě čekaly. Jenže přišla ruská invaze na Ukrajinu a s ní útok na její metropoli a další místa v zemi.
Situace, k níž nyní dochází na Ukrajině, nenechala chladné ani zástupce táborské radnice. Po prvním symbolickém kroku: vyvěšení ukrajinské vlajky v den útoku Ruska, přicházejí táborští radní i s konkrétní pomocí. Pro uprchlíky z Ukrajiny a také Ukrajince, kteří již v Táboře pracují, se město rozhodlo vyčlenit zhruba 40 bytů.
S hyenismem se setkává na ukrajinských hranicích karlovarský podnikatel, který pomáhá osobně s transportem válečných uprchlíků do České republiky. Poslal tam už několik vozidel s řidiči. Sám se ve středu ráno vrátil z místa a popisuje, čemu musel na vlastní oči přihlížet.
Studentka maturitního ročníku tachovského gymnázia Anna Šimandlová je dcerou ukrajinské maminky a českého tatínka. Narodila se v Česku, ale ve válkou zmítané Ukrajině má velkou část rodiny.
/GALERIE/ Ukrajinské vlajky v ochozech, jasné vzkazy směřující na východ, kde celý svět sleduje ruskou invazi na Ukrajinu, nebo modrožlutá srdce, třeba jen v logu na sociálních sítích. Také sportovním světem se žene vlna protiválečné solidarity, soucitný a jasný postoj ukázalo několik klubů a oddílů Olomouckého kraje.
Únava a obavy o osud zbytku rodiny a Ukrajiny, taky vděčnost za pomoc, kterou našli v Olomouci. To bylo možné na první pohled vyčíst ve tvářích válečných uprchlíků, kteří ve středu dopoledne dorazili do informačního a registračního střediska v budově olomouckého krajského úřadu. Byly mezi nimi hlavně ženy s dětmi.
Ve Strašecí myslí fotbalisté i na přítelkyně a manželky. A aby chlapi před startem soutěží byli o víkendu ještě na ženské straně polokoule a předčasně oslavili MDŽ, udělali si generálku před startem I. A třídy už v úterý večer v Rynholci. Na umělce tady porazili TJ Nové Sedlo po divočině 5:4. "Fotbalu bude o víkendech hodně, teď dostanou přednost rodiny, ženy a přítelkyně," usmál se hrající kouč Jan Mrázek.
Už téměř čtvrt století nabízí MC Cipísek v Prostějově své služby rodinám s malými dětmi, takže pomalu se do centra začnou vracet bývalá cipísčata, tentokrát ale v rolí rodičů. Poslední únorový týden oslavil prostějovský Cipísek totiž už své 23. narozeniny. Za příspěvěk děkujeme
Na českém žebříčku figuruje až na osmém místě, přesto patří k největším favoritkám nadcházejícího mistrovství republiky ve squashi. Olga Kolářová za svobodna Ertlová dokázala nejprestižnější domácí turnaj v minulosti už pětkrát vyhrát. Ba co více, na kurty se vrátila po každém ze tří porodů a vždy z toho byla medaile. Nyní „squashová maminka“ zvolila netradiční způsob přípravy. „Jsme s dětmi na horách. Lyžujeme, sáňkujeme a stavíme sněhuláky,“ hlásí vesele. Možná jí tento styl tréninku neposune blíže k míčku, ale rozhodně ji zocelí. „Lepší psychická příprava neexistuje. Syna jsem dneska málem přetrhla,“ směje se sympatická blondýnka.
/ROZHOVOR/ Statek U Jelínků Bylany je vyhlášeným místem kulturních setkání. Za koncerty tam jezdí nejen lidé z nedaleké Kutné Hory, ale i z celých středních Čech a Prahy. V uplynulých dnech se statek stal bezpečným útočištěm pro rodinu z Ukrajiny. Nabídnutá pomoc se nakonec změnila v drama se šťastným koncem.
/ROZHOVOR/ Statek U Jelínků Bylany je vyhlášeným místem kulturních setkání. Za koncerty tam jezdí nejen lidé z nedaleké Kutné Hory, ale i z celých středních Čech a Prahy. V uplynulých dnech se statek stal bezpečným útočištěm pro rodinu z Ukrajiny. Nabídnutá pomoc se nakonec změnila v drama se šťastným koncem.
Bydlí s dětmi u rodičů či v podnájmech, kde se tísní v jednom pokoji s kuchyní. Takový je současný obrázek mnoha mladých rodin ve Znojmě. Sehnat dostupné vlastní bydlení se podle mnoha z nich rovná zázraku. Nabídka volných bytů je mizivá a jejich cena se vyšplhala na dvojnásobek.
ROZHOVOR/ Ve své vlasti je původní profesí učitel, nyní pracuje ve zlínské Kovárně VIVA jako operátor výroby. Proto, aby svou rodinu doma na Ukrajině podporoval a uživil ji. „Rusko nezápasí s 250 tisíci vojáky ukrajinské armády. Bojují s 30 milionovým lidem. Celá Ukrajina se jim postavila,“ říká třiatřicetiletý Anatolij Gladčenko z Ukrajiny.
Sedmiletá Jaroslava Žuňová z ukrajinského Kyjeva je těžce postižená. Léky, kterých potřebuje spoustu, je nyní ve válečné zóně téměř nemožné sehnat. Její rodina nestihla včas utéct, válka je překvapila. V Pardubicích na ně čeká nový domov, do Česka se však v současné situaci nemají jak dostat. Z Kyjeva, kde zuří těžké boje, je momentálně nikdo neodveze. Vlastní auto nemají.
Nebudeme si nic nalhávat. Pokud jde o volbu materiálu, ze kterého se u nás stavějí rodinné domy, vítězí pořád na plné čáře ty zděné. A nic se na tom zřejmě nezmění ani v příštích letech. Přesto roste obliba dřevostaveb a řada investorů si chce postavit dům s vědomím, že šetří přírodu.
První rodina uprchlíků z Ukrajiny dorazila v pondělí 28. února do Šumperku. Další šumperská radnice očekává v následujících dnech. Ukrajincům nabízí pomoc řada obyvatel města.
Dlouhé roky pomáhal brněnským Drakům s péčí o hřiště v Zamilovaném hájku, kde až do roku 2006 nastupovali. Teď na oplátku pomohli oni jemu. Nejúspěšnější český baseballový klub vyslal v pátek na polsko-ukrajinskou hranici dvě dodávky pro osmašedesátiletého správce Nestora Wojtecka a jeho rodinu, která z Ukrajiny uprchla před válkou. „Taková pomoc je naprostá samozřejmost,“ říká prezident klubu Igor Kratochvíl.
/FOTOGALERIE/ Bez nezbytných léků, jen s pár potravinovými doplňky. Tak přijela do Prahy Ivanna Tsutsman, maminka dvouletého Marka a devítiletého Maksyma, která se syny uprchla z Ukrajiny.
/FOTOGALERIE/ Bez nezbytných léků, jen s pár potravinovými doplňky. Tak přijela do Prahy Ivanna Tsutsman, maminka dvouletého Marka a devítiletého Maksyma, která se syny uprchla z Ukrajiny.
Válkou vždy nejvíce trpí obyčejní lidé. Solidarita a empatie dělá lidi lidmi.
/FOTO/ Zhruba šestnáct set kilometrů je vzdálený ukrajinský Dněpropetrovsk od Brna. Právě z tohoto města utekla před válkou Olga Aleksjejenková za svou dcerou, která je studentkou Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Cestovala téměř čtyři dny.
/FOTOGALERIE/ Třicetiletá Světlana se šestiletým synem společně s blízkými přáteli uprchli ze svých domovů v ukrajinské Dolyně, městě, které se nachází v Ivanofrankivské oblasti. V regionu, kde se nachází letiště, které bylo jedním z prvních cílů ruské armády. Zatímco ženy a děti musely město opustit, muži tam zůstali.
Gymnázium Mikuláše Koperníka v Bílovci poskytlo ubytování rodinným příslušníkům ukrajinských odborníků pracujících nejen v místních firmách. A připravuje se na příjezd dalších.
Babička Maria, která už skoro dvacet let žije a pracuje v Liberci, netrpělivě očekává příjezd své dcery a vnuka. Jsou na cestě z okupované Ukrajiny, cestují z oblasti od Dněpru. Mariin vnuk je navíc těžce postižený, na umělé výživě, a proto je odkázaný na pomoc maminky.
/FOTO, VIDEO/ Mostecký hotel Cascade ubytoval prvních třicet válečných uprchlíků z Ukrajiny. Další jsou na cestě. Lidé, úřady a neziskovky zahajují masivní pomoc.
Ukrajinu jsem projel na kole z východu na západ. Od Charkova přes Kyjev až po městečko Stryj, kde je i tahle fotka pořízena. Bylo to v roce 2016, tedy v době, kdy na Doněcku a Luhansku už nebylo bezpečno a já tam tedy nemohl ani projet. Za reportáž z páteční cesty na Ukrajinu a krásné vzpomínky velice děkujeme Tomáši Vejmolovi alias Tomíkovi na cestách.
/FOTOGALERIE/ Simona Keilová nemohla celou noc po ruské invazi na Ukrajinu takzvaně zabrat. Byla plná pocitů vzteku a zmaru. „Ráno jsem si byla jistá, že musíme něco udělat. Asi ještě nikdy předtím jsem neměla tak silnou potřebu pomoct, a to jsem vystudovala sociální práci,“ popsala začátek příběhu, který rychle nabral vysoké obrátky, matka dvou malých dětí a profesí baristka.
/FOTOGALERIE/ Simona Keilová nemohla celou noc po ruské invazi na Ukrajinu takzvaně zabrat. Byla plná pocitů vzteku a zmaru. „Ráno jsem si byla jistá, že musíme něco udělat. Asi ještě nikdy předtím jsem neměla tak silnou potřebu pomoct, a to jsem vystudovala sociální práci,“ popsala začátek příběhu, který rychle nabral vysoké obrátky, matka dvou malých dětí a profesí baristka.
/FOTO/ V Žatci probíhá sbírka na pomoc Ukrajincům, jejichž zemi v minulých dnech napadlo Rusko. Organizuje ji žatecký spolek Sedmikráska, cílem je pomoc rodinám s dětmi.
Do Čech Rema přijela se čtyřletým synem. Na cestě omdléval únavou. Našla azyl v přibyslavském penzionu. Bojí se o bratra, který narukoval.
V tomto seriálu vám přinášíme osudy psích duší, které nalezly lásku a pochopení až poté, co si prožily své a často nehezké. Příběhy jednotlivých pejsků pro vás zpracovala Sylva Kaplanová, která je sama patronkou některých z nich. Teo, "tornádový pes", se zázrakem vyhnul nedávné přírodní katastrofě na Moravě a přes hromadu dalších problémů našel domov.
Organizátoři Třebíčského půlmaratonu hledají tátu šestiletého ukrajinského chlapce Ostapa. Ten by měl žít v Třebíči. Ostapa na ukrajinsko-polských hranicích vyfotografoval zpravodaj Filip Harzer, který jeho snímek umístil na sociální sítě. „Má za sebou nekonečné čekání v mrazu a ušel s babičkou Halinou, maminkou a sourozenci pětadvacet kilometrů pěšky až do Polska. Bez vody, čaje, pomoci. Čekal tu na něj otec Igor, který rodinu vezme do Třebíče. Pracuje tam,“ uvedl Harzer k fotografii.
1969. To byl rok, který změnil život Kennetha Branagha. Britský herec a režisér teď o něm natočil film. Jmenuje se Belfast, stejně jako město, kde vyrůstal a které v něm zanechalo silný iniciační otisk. Netřeba se bát politického snímku, Branagh se do svého dětství vrací pohledem devítiletého kluka – tolik mu totiž bylo, když musel severoirskou metropoli s rodiči opustit.
Strakonická nemocnice připravila pomoc pro své zaměstnance, kteří pocházejí z Ukrajiny. "V současné době jich v nemocnici pracuje více než deset. Jak na pozici lékařů a sester, tak v údržbě a úklidu," řekla tisková mluvčí nemocnice Kateřina Koželuhová.
Před ohrožením válkou zamíří do Vyškova. Rodině ze západní Ukrajiny nabídli podporu a přijetí zástupci malé vyškovské firmy Elekon. „Pomáháme s dopravou, legalizací pobytu, zajištěním ubytování, stravou a nabídkou nějaké práce v naší společnosti. Jedná se o pomoc v malém měřítku, ale je to aspoň něco,“ komentoval jednatel Pavel Novák.
