Nedávno jsem narazila na zajímavou diskuzi na sociální síti na téma pracovní příležitosti pro mladé lidi. Byla to velmi horlivá diskuze, ve které padaly velmi ostré názory. Diskuze probíhala v anglickém jazyce, neboť se do ní přidali lidé z Česka, Polska, Chorvatska, Švédska, Rakouska, Finska a mnoho dalších členských zemí z Evropské unie.
O letních prázdninách jsem využila nabídku jazykové školy a odjela studovat do zahraničí. Tento pobyt byl velmi krátký, ale poskytl mi drahocenné zkušenosti ze studia na mezinárodní škole v Londýně.
Velká část lidí z republiky, z Evropy, ale i ze světa je registrovaná na facebooku, ale i na jiných sociálních sítích. Samozřejmě i já jsem jednou z přihlášených lidí.
Už v 15. století vznikla myšlenka. Průlomová myšlenka o sjednocené Evropě, pocházející z hlavy tehdejšího českého panovníka.
Záleží na lidech, jejich zálibách a jejich představě o budoucnosti. Podle mého názoru je nejperspektivnější zemí, kde je dobré žití a práce, Německo. Německo bych volil z důvodu dobrého finančního ohodnocení oproti České republice, lepším pracovním podmínkám a pro nás Jihočechy je to „co bys kamenem dohodil" oproti jiným zemím EU, ve kterých jsou stejné pracovní podmínky.
Novodobou generaci postihla nemoc zvaná „facebook". Je to způsob takové komunikace, při které ani jeden z účastníků debaty se nezúčastní rozhovoru přímo, ale pouze jako zaregistrovaný uživatel na sociální síti často pod smyšlenou přezdívkou. Proto jsme se rozhodli posbírat názory lidí na sociální síť „facebook" a komunikaci s lidmi z jiným koutů světa.
Před 5 lety do Krkonoš přijeli angličtí hosté, kteří tu přichystali anglický tábor, na kterém nám ukazovali, jak se žije u nich. Tohoto tábora jsem se také zúčastnila a věřte nebo ne byl to jeden z nejlepších táborů. Celou dobu na nás mluvili jen anglicky, což jsem brala jako příležitost přiučit se a zdokonalit v anglickém jazyce. Tábor trval týden a za ten týden jsme poznali jejich kulturu, zvyky a vše co patří k jejich běžnému životu.
Žiji v České republice. Rád bych žil v Dánském království. V České republice se mi nežije špatně, mám tu kamarády a svou rodinu. Nejraději bych se ale vydal do Dánska na roční studium. Chtěl bych se zlepšit v anglickém jazyce. Chtěl bych co možná nejlépe poznat dánskou kulturu, poznat nové přátele. Dozvěděl bych se nějaké zajímavosti o slavném dánském pohádkáři Hansu Christianu Andersenovi. Navštívil bych fotbalový stadion Parken, který se nachází v Kodani. Ta představa je krásná.
Vystupuji na letišti Charles de Gaule v Paříži, rozhlížím se kolem sebe a hledám atmosféru velkoměsta. Tady už je večer a prostory jsou vylidněné, kromě skupinky z našeho letadla a pár pospávajících na zemi je letiště tiché a prázdné.Přichází hned první problém, že na celém letišti je pouze jeden automat na lístky, který bere jen kovové mince, a pouze jeden člověk na informacích, který mluví anglicky a je ochotný lístky prodat i za bankovky.
Dobruška – Začněme malou hádankou. Víte, co je Vješák, Sedmikráska, Kavárna a Klubík? Pokud nevíte, stačí navštívit prostory v prvním podlaží domu číslo popisné 24 na náměstí F. L. Věka v Dobrušce a vzápětí budete znát odpověď.
Karlovarský kraj – Angličtina, němčina, ruština – to jsou cizí jazyky, které mají v chebské městské knihovně zastoupeny nejvíc. Zájem v poslední době ale roste i o další řeč: vietnamštinu. Jenže sehnat v ní knihy není žádná hračka. I proto knihovna vyzvala občany, aby jí darovali knihu v tomto jazyce, pokud ji již nepotřebují. Největší zájem přitom je o literaturu pro děti.
Vyškov - Jmenuje se Bui Phuong Anh, ale ve škole jí říkají Kristýna Buiová. Od ostatních žáků se však neliší pouze jménem, ale i nadáním, kterým je převyšuje. Němčinu totiž ovládá skoro jako by se u našich sousedů narodila. Dokládá to i týden starý úspěch. Skončila druhá v celostátním kole olympiády německého jazyka. Porazila tak i o dva roky starší soupeře.
Stále více mladých lidí přemýšlí, že se po škole odstěhují a najdou si práci v zahraničí. Je to moudré rozhodnutí? V čem spočívá ta touha po práci mimo území ČR? Je to tam "venku" opravdu o tolik lepší než u nás? Jsou mladí lidé schopni najít v zahraničí práci, lépe než zde? Pokud ano, bude to práce, za kterou odcestovali, nebo se budou muset smířit s jakoukoliv prací, jen aby měli z čeho žít? Bude se jim žít o tolik lépe než zde, kde by hledání práce bylo náročnější?
Nikdy dříve by mě nenapadlo, že by mě lákala představa pracovat v jiné zemi. Všechno se však změnilo poslední léto, kdy jsem měla možnost strávit nějaký čas na praxi ve Velké Británii. Myslím si, že pro mladého člověka není lepší cesta jak se rozhodnout o svém budoucím životě, než vyzkoušet co nejvíce možností a nasbírat tak zkušenosti, aby věděl, co mu vyhovuje, co ho naplňuje a v čem má naopak nedostatky.
V jaké členské zemi by chtěli mladí lidé pracovat a následně žít? Je to těžká otázka a ještě těžší odpověď. Každý mladý člověk má jiné priority.
Osm hodin, už osm hodin sedíme ve vlaku a dvacetiminutové stání se zdá být věčné. Přistupují stále noví pasažéři. Je úsměvné pozorovat bitvu, kterou svádí jejich zavazadla s úzkou uličkou. „Prepáčte, prepáčte," ozývá se mým směrem a já jen s úsměvem kývám. Sama moc dobře vím, jak nelehký úkol je dostat se na své místo ověnčena taškami. Ale to už se vlak opět dává do pohybu.
Poslední rok používám angličtinu každý den při komunikaci se svými přáteli z celého světa. Patří mezi ně obyvatelé Severní i Jižní Ameriky, Afriky, v menším zastoupení pak Asie a Austrálie. Nejpočetnější skupinou jsou však lidé z Evropy. Mezi ně lze v mém případě započítat Angličany, Belgičany, Bulhary, Finy, Francouze, Italy, Němce, Nizozemce, Poláky, Rumuny, Rusy, Španěly a Ukrajince v průměrném věku 21 let.
Proč v dnešní době tolik mladých lidí odjíždí do zahraničí? Chtějí poznat něco nového nebo to je v České republice opravdu tak špatné?
V dnešní době je pro mnohé lidi naprosto běžné jít za prací do zahraničí a žít tam. Ovšem názory na tuto záležitost jsou různorodé. Myslím si, že mladí lidé pobyt v zahraničí berou jako dobrou zkušenost přiučit se něčemu novému a osvěžit si cizí jazyky, převážně angličtinu, němčinu, v poslední době je populární i španělština. Starší lidé už mají problémy s cizími jazyky, nedokážou se domluvit, nebo mají v České republice závazky, jako je např. rodina, a těžko se jim odjíždí. Hodně lidí táhne do zahraničí finanční ohodnocení, platy jsou v mnohých oborech několikanásobné.
Mnoho Čechů si stěžuje na žalostný stav naší republiky. Někteří z nich neustále mluví o tom, co by udělali jinak. Jenže ono to není vždy tak jednoduché. Příčiny problémů, které dnes nedají spát spoustě lidí, se s námi táhnou už několik let.
Rakovník – Žákyně šestých ročníků Třetí základní školy v Rakovníku, ke kterým se přidali i dva chlapci, adoptovaly Claries Owuoche Atieno. Stejně starou, dvanáctiletou dívenku z afrického státu Keňa.
O Španělech koluje po evropských zemích něco v tom smyslu, že jsou velmi hluční a komunikativní. Myslím si však, že takovéto generalizování nemusí být úplně na místě, protože každý člověk je přece jiný. Nutno však podotknout, že určité věci či vzorce chování jsou tak nějak národnostně zakotvené.
Ráda bych Vám povyprávěla příběh, který je pravdivý. Jednoho srpnového dne jsem se přihlásila na Facebook a zjistila jsem, že mám novou žádost o přátelství. Tuto žádost mi poslal jeden chlapec z Británie, který se jmenuje Sam Johnson, je mu 15 let a bydlí ve Shifnalu. Ale to bylo asi tak vše, co jsem o něm věděla. V té chvíli jsem si řekla, že by to nebyla tak špatná zkušenost mít kamaráda z Anglie, a tak jsem si jeho žádost schválila.
Téměř každý z nás se někdy setkal s lidmi stejného věku žijícími v některé ze zemí Evropské unie. Sama jsem již také měla možnost spřátelit se s vrstevníky z Polska a Německa, a to na mezinárodním letním táboru pro mladistvé. S některými z nich jsem díky sociálnímu gigantu jménem Facebook stále v kontaktu, i když už jsme se pár let osobně neviděli. Se šestnáctiletou kamarádkou Luizou z Polska jsme probrali, co rády čteme a posloucháme, jak trávíme všední dny a celkově jak vypadá životní styl náš a našich přátel. Jelikož obě docela slušně zvládáme angličtinu, nebyl žádný problém všechno pořádně prodiskutovat.
Pro mě zatím nenavštívené Nizozemí znamená tulipány, větrné mlýny a kola. Když jsem se zeptala svého holandského kamaráda na Českou republiku, řekl: "Praha, východní blok a hodně důchodců."
Každý den jsem přemýšlela o stále novějších cestách k lepší angličtině. Už v prvním ročníku na gymnáziu jsem četla knížky v anglickém jazyce, pokračovala jsem přes seriály a filmy, ale pořád mi to nebylo dost dobré. Sice jsem velmi dobře rozuměla, ale mé reakce při odpovídání tolik chvalitebné nebyly.
Rozhodně je terč mladých lidí na Anglii, ještě přesněji na městu Londýn, které trhá žebříčky návštěvnosti tohoto státu, nejen státu ale i města. Lidé do tohoto města vítají především, aby se o něm něco dozvěděli, určitě i jak to tam běžně chodí, jestli je nějak odlišné od toho našeho, atd.
Opava - Tým Mendelova gymnázia postoupil do celosvětového finále soutěže Turnaj mladých fyziků Tato zpráva potěšila nejenom členy úspěšného týmu Jana Mazáče, Daniela Štěrbu, Dalibora Repčeka, Adama Šťastného a Tomáše Lamicha. Udělala radost především i řediteli gymnázia Petru Pavlíčkovi, který je koučoval.
Já osobně si myslím, že mladí lidé by chtěli žít a studovat, či pracovat ve Velké Británii. Myslím si to ze dvou důvodů. Jednak protože angličtina je jedním z nejpoužívanějších jazyků na světě a byla by to velká zkušenost odstěhovat se tam, kde by se dala angličtina využívat v praxi a ne jen na českých školách a také proto, že ve Velké Británii je více přístupných a kvalitnějších zaměstnání, jak brigády pro mladistvé, tak práce na plný úvazek pro dospělé.
Většina lidí si práci europoslance představí jako celodenní odpočinek, čtení novin či pití kávy. Je pravdou, že hodně evropských poslanců tuto práci také takto vykonává a jsou placeni za to, že při práci relaxují.
Milý deníčku, vzpomínáš si, jak jsme byli na střední škole na výletě v evropském parlamentu? Jak jsem si v tu chvíli řekla: 'Změním svět! Budu hlasovat za český lid, budu bojovat za naše slovo. Všechno bude lepší. Já totiž budu europoslankyní!'? To byla ale taková hloupost!
Každá země má své stálé stereotypy. O některé se říká, že její obyvatelé pojídají psí maso (viz reklama o páru, který má velkého psa, dají ho pohlídat kuchaři s konečným záběrem na pochutnávajícího si přítele, protože kuchař byl z Vietnamu a pochopil gesto podání psa, jako přinesení požadovaného pokrmu k servírování), o jiné zas, že jsou to žabožrouti, protože si dopřávají žabí stehýnka (nebojte, není to nic strašného, chutná to jako kuře), a o další, že je to pivní národ. U té bych se ráda zastavila, protože se má nejdřív mést před vlastním prahem.
Cílem většiny mladých lidí v mém věku je pravděpodobně dokončit střední školu, ať maturitou, nebo výučním listem. Maturita je i pro mne záchytný bod v mé blízké budoucnosti. Ale co po tom až získám maturitní vysvědčení? Další studium na vysoké, popřípadě vyšší odborné škole mě neláká a zajímavých pracovních příležitostí v České republice je velmi málo.
Ústí nad Labem /ROZHOVOR/ - Benefici pro děti z Masarykovy nemocnice zpestří 17. dubna i Gabriela Kratochvílová.
Břeclavsko – Pro osmnáctiletou Lindu Dubskou z Břeclavi je tablet pomocníkem, bez kterého si už studium střední školy nedokáže představit. Využívá jej zejména při učení na cestách. Je však přesvědčená, že digitální zařízení má přínos také při vyučování v klasických lavicích.
Velká Británie je velmi lákavou zemí pro mladé lidi. Jednou z předností je, že se tam naučí velmi dobře anglicky, což je v této době velice žádoucí. Navíc při práci v úplně cizím prostředí se jsou schopni lépe zařadit do skupiny a naučí se samostatnosti.
Praha - Od pátečního podvečera 18. dubna do pondělní noci 21. dubna nepojede metro na trase A. V obou směrech. Náhradní dopravu budou zajišťovat tramvajové linky a prodlouženy budou také trasy některých autobusů. Důvod velké výluky?
Ústí nad Labem /ROZHOVOR/ - Benefici pro děti z Masarykovy nemocnice zpestří 17. dubna i Gabriela Kratochvílová.
Ústí nad Labem /ROZHOVOR/ - Benefici pro děti z Masarykovy nemocnice zpestří 17. dubna i Gabriela Kratochvílová.
Rokycany - Požehnání duševní čilostí a tělesnou soběstačností je v 96 letech málo vídané. Anně Sedláčkové, která se tohoto krásného věku v pátek dožila, však nadělené byly.
V současné době hovoříme o 28 střípkách celé té velké mozaiky zvané Evropská unie. I když je to ale pečlivě poskládaná mozaika představující funkční celek, bylo by mylné se domnívat, že části ho tvořící jsou nerozdílné.
Letos je to už deset let od doby, co Česká republika vstoupila do Evropské unie. Deset let volných hranic mezi jednotlivými členskými státy, neomezeného cestování bez pasu a obchodu bez cel. Jenže samotný vstup do Unie příliš nepomohl tomu, abychom se lépe poznali jako lidé. A také abychom o jednotlivých národech přestali mít předsudky. Jenže každý člověk a obyvatel státu má své vlastní myšlení. Každý se proto musí rozhodnout, jestli mu stačí znát jeden národ pouze z obecného pohledu nebo jestli se rozhodne poznávat svět vlastníma očima.
Před rokem jsme dostali na naší základní škole nabídku dopisovat si s vrstevníkem ze země, která patří do Evropské unie. Neváhala jsem a využila této lákavé nabídky. Vyučující anglického jazyka si ode mne vzala můj email a ten odeslala na školy v zahraničí. Prvních pár týdnů se neozval nikdo, kdo by se mnou chtěl navázat kontakt, ale více než za měsíc mi v emailové schránce přistála zpráva od studentky rumunské základní školy.
Rozhodl jsem se, že zjistím, jak žijí teenageři v jiných zemích Evropské unie. Zaměřil jsem se na opačné pohlaví ve stejném věku. Zahájil jsem tak vyhledávání na sociální síti www.facebook.com. Pro porovnání jsem si vybral Anglii. Projížděl jsem jednotlivé profily a informace o všech těchto lidech. Prošel jsem jich přes 30 a až potom jsem narazil na správnou osobu. Jmenovala se Lindsay Callahan.
Jičín – Šestačtyřicetiletý Stephen Coleman je Angličan, který dlouhodobě žije v Jičíně.
Opava – Tento příběh má jediný cíl: povzbudit všechny, kteří se potýkají s těžkou nemocí, a ukázat jim, že vzdát se není to pravé řešení. Tak jako čtyřicetiletá Jana. Svůj příběh se rozhodla zveřejnit pod podmínkou zachování anonymity, a to především s ohledem na svou rodinu.
Oslo - Českého občana trpícího ztrátou paměti, jenž si říká „John Smith", našel v prosinci ve východní části norské metropole Osla kosovský Albánec, který žije 12 let v Norsku. Až do tohoto týdne se domníval, že muž, kterého zachránil, je po smrti. Ze zpráv o tom, že je zachráněný naživu, má nesmírnou radost, napsal dnes norský deník Verdens Gang.
Třebíč - V Třebíči byla zahájena montáž nového značení nejdůležitějších turistických cílů. Instalace orientačních cedulí by měla být dokončena do konce dubna.
Praha /ROZHOVOR/ - Dvanáct známých i lehce pozapomenutých písní, v nichž zní básnický odkaz Františka Gellnera, Václava Hraběte, Josefa Kainara, Jiřího Suchého či Jiřího Dědečka, přináší ojedinělá kompilace Vladimíra Mišíka Královský večer / Royal Evening s podtitulem Balady 19722010 (Supraphon). Sestavil ji sám hudebník s myšlenkou, aby se nesla v duchu večerního zklidnění.
Pod pojmem "Moje Evropa" každého napadne něco jiného. Stačí se zeptat jen ve skupině 2 až 3 lidí a každý si bude představovat něco jiného, například světadíl, na kterém vyrůstal nebo slogany Evropské unie. Podle mého názoru do tohoto pojmu určitě patří pracovní příležitosti nejen pro mladé, ale i pro starší občany Evropy. Když se nad tímto zamyslím, napadnou mne různé otázky. Kde chtějí mladí občané Evropy žít a pracovat? Co jim na to řeknou rodiče? Jaké možnosti jim dávají členské státy?
