/FOTOGALERIE/ Byl to jeho devátý operační let nad Hannoverem a také poslední. 20. července 1941 se osud posádky po sestřelu letounu RAF, v němž letěl i tehdy šestadvacetiletý Václav Valeš z Mokrého, uzavřel. Přesně 80 let po této tragické události byla na jeho rodném domě odhalena pamětní deska.
Francouzský spisovatel Laurent Guillet po delší odmlce, způsobené pandemií covidu, opět přijel na Mostecko, aby nastínil možnosti další spolupráce s místními městy a historiky v rámci 2 200 kilometrů dlouhé evropské naučné stezky, která se jmenuje Nejdelší stopovaná.
Stíhačka, obrněnci a vojáci několika armád. Neopakovatelný zážitek slibuje nejen milovníkům vojenské historie chystaná akce na nádvoří plumlovského zámku. Vojenský den přiblíží začátek i konec 2. světové války a zabaví celé rodiny.
/SERIÁL/ Pojďte s námi na procházku po vesnicích, vesničkách i městech Novojičínska. Seznámíme vás s tím, jak se žije nejen v odlehlých obcích směrem k Beskydům, ale i na dalších místech okresu. Představíme také osobnosti místního společenského života či zajímavosti. Další zastávkou našeho putování jsou Mankovice.
/FOTOGALERIE/ Deník pokračuje ve svém putování po obcích a městech Frýdecko-Místecka a Třinecka. Tento díl dává nahlédnout do života obce Janovice, známé nejen jako rodiště legendárního beskydského zbojníka Ondráše.
Na pozadí zámku Pětipsy, který se snaží zachránit skupina nadšenců, se bude odehrávat divadelní představení. V úterý 20. července tam diváci uvidí Dífčí válku v podání Divadla Navenek.
Za války pálila „neárijské“ doklady železničních zaměstnanců, během Pražského povstání pronikla do německého vlaku, aby z něj vytáhla pytle s obvazy, přímo z barikád šla darovat krev. Po válce se coby studentka nechala přesvědčit ke vstupu do komunistické strany. Vystřízlivění Květy Běhalové přinesla srpnová okupace.
Na jedné straně jeden z největších vojenských stratégů amerických dějin, na straně druhé strůjce masakru a rasových nepokojů. Konfederační generál Nathan Bedford Forrest se narodil přesně před 200 lety. Vášně v Americe vyvolává dodnes.
Když americká 1. pěší divize vstoupila v dubnu 1945 na území Československa, byla ve svých bojových činnostech podporována několika dalšími jednotkami.
Čím žijí města, vesnice či vesničky, které obvykle jen projíždíme ? Co je tam k vidění? A jak se tam žije? Nový seriál Deníku vás provede obcemi na Slovácku. Přiblížíme vám místní atrakce, nejžhavější témata i zajímavé osobnosti. Dnes se podíváme do Vážan.
Vilém a Růžena Mannhemerovi patřili k nemnoha židovským uprchlíkům z bývalého Československa, kterým se v prvních měsících války za dramatických okolností podařilo utéct před Hitlerem do tehdejší Palestiny. Z Bratislavy se plavili až k deltě Dunaje, tam přesedli na nákladní loď určenou k převážení uhlí. Pluli Černým mořem, pak přes úžiny Bospor a Dardanely a následně se kolem Řecka a přes východní Středomoří šťastně dostali do palestinské Haify. Nějaký čas přebývali v uprchlickém táboře, odkud se přesunuli do pronajatého bytu v Jeruzalémě. A právě v tomto městě v porodnici Hadasa přišla 13. září roku 1940 na svět dcera Eva Mannheimerová, dnes Vavroušková.
/SERIÁL/ Pojďte s námi na procházku po vesnicích, vesničkách i městech Novojičínska. Seznámíme vás s tím, jak se žije nejen v odlehlých obcích směrem k Beskydům, ale i na dalších místech okresu. Představíme také osobnosti místního společenského života či zajímavosti. Dnes jsou na řadě Jakubčovice nad Odrou.
Oběti Heydrichiády si jako každoročně připomněli obyvatelé Krasetína při Krasetínské slavnosti. Uprostřed návsi stojí pomník se jmény těch, kdo byli v roce 1942 popraveni jako oběti udání.
Vilém a Růžena Mannhemerovi patřili k nemnoha židovským uprchlíkům z bývalého Československa, kterým se v prvních měsících války za dramatických okolností podařilo utéct před Hitlerem do tehdejší Palestiny. Z Bratislavy se plavili až k deltě Dunaje, tam přesedli na nákladní loď určenou k převážení uhlí. Pluli Černým mořem, pak přes úžiny Bospor a Dardanely a následně se kolem Řecka a přes východní Středomoří šťastně dostali do palestinské Haify. Nějaký čas přebývali v uprchlickém táboře, odkud se přesunuli do pronajatého bytu v Jeruzalémě. A právě v tomto městě v porodnici Hadasa přišla 13. září roku 1940 na svět dcera Eva Mannheimerová, dnes Vavroušková.
/Z HISTORIE REGIONU, FOTOGALERIE/ Všichni máme z filmových dokumentů obecnou představu, co se asi dělo v pohraničí v roce 1938. Víme, že i v našem regionu proběhl poválečný odsun a dosídlování. Karel Rambousek z Vysoké u hranic s Polskem tohle všechno prožil osobně. Co je pro nás historie, byla pro něj realita. Stál ve služební uniformě přímo na hranicích, když se o osudu Československa rozhodovalo v Mnichově.
Natřením pamětní desky 1866 na černo na Krakonošově náměstí a ukázkou válečného souboje vojáků ve stylových dobových uniformách u Janské kaple si Trutnov v neděli připomněl 155. výročí legendární bitvy, která se významně zapsala do dějin města. Střetla se v ní vojska Pruského království a Rakouského císařství. Vzpomínkovou akci město organizovalo přímo v den výročí, v neděli 27. června, kdy se památná bitva odehrála.
Vojenské povely zněly v sobotu v historickém centru Českého Krumlova, kudy se na pochod vydali vojáci Československé samostatné obrněné brigády, kteří bojovali za 2. světové války ve Velké Británii.
Přesně 23. června 1914 se arcivévoda rakouský a následník trůnu František Ferdinand d'Este vydal na cestu z Chlumu u Třeboně do Sarajeva. Bylo to pět dní před jeho násilnou smrtí. S manželkou Žofií Chotkovou odjel i přes varování, že o jeho život usilují Srbové.
23. června 1914 se na svou poslední cestu vydal arcivévoda rakouský a následník trůnu František Ferdinand d'Este z jižních Čech, konkrétně z Chlumu u Třeboně do Sarajeva. Bylo to pět dní před jeho násilnou smrtí. S manželkou Žofií Chotkovou odjel i přes varování, že o jeho život usilují Srbové.
Projekt Příběhy našich sousedů nezastavila ani omezení v době covidové pandemie. Také mladí dokumentaristé z obou poděbradských základních škol a z dymokurské školy pod vedením pedagogů pokračovali v rámci letošního ročníku v zaznamenávání pozoruhodných osudů pamětníků, které díky jejich nahrávkám zůstanou zachovány i pro budoucí generace.
Rusové dodnes označují svůj boj s hitlerovským Německem jako "Velkou vlasteneckou válku". Za její začátek označují 22. červen 1941, kdy hranice Sovětského svazu překročily ve třech směrech tři skupiny německých vojsk (Sever, Střed a Jih) a začaly rychle postupovat do nitra země. Válčit se však začalo mnohem dříve. A Sovětský svaz se také mnohem dříve do války zapojil. Jenže byl ze začátku spíše německým spojencem.
Další z příběhů Paměti národa odvyprávěl Miloslav Benda. Rodák z Mělnicka se zapojil do partyzánského odboje, po válce zakotvil na Tachovsku a kvůli své víře a neochotě spolupracovat s národním výborem skončil ve vězení.
Souboj ústeckých sprejerů pokračuje. V noci na sobotu se ústecká zeď na protiatomovém krytu u hotelu Vladimir změnila hned třikrát. Sprejer Lukáš Brožovský si zde vyřizuje účty s "gangem sprejerů" Tax Crew.
První světová válka skončila, ale v Irsku se stále bojovalo. Hořící městečka i vesnice, vyhánění a vraždění obyvatelé – to byl tehdy v této zemi běžný obrázek. Stupňujícímu násilí padla před sto lety za oběť také obec Knockcroghery, jejíž osud připomínal v mnohém pozdější tragédii českých Lidic. Včetně toho, že na počátku jejího vypálení stál vlastně omyl, který však nikdo nechtěl napravit.
Leštěnka proti ortodoxním sprejerům. Neboli Lukáš Brožovský zvaný Zadek proti ústeckému gangu. Tato válka vyvrcholila tento týden, když sprejeři přestříkali obří portrét ústeckého plavce Jana Šefla. Ten splnil olympijský limit a překonal i český rekord na 100 metrů motýlka a Brožovský mu chtěl vzdát hold. Jeho výtvor na zdi protiatomového krytu u hotelu Vladimir zmizel už po deseti dnech.
Začínal na pastvě, žil bezstarostný život. Jenže v roce 1991 vypukla v Jugoslávii válka a malý Luka Modrič ztratil svého dědečka i střechu nad hlavou. S rodinou utekl do Zadaru, kde začal udivovat svým fotbalovým umem. Z rodného Chorvatska poté odešel do světa, kde odstartoval velkou kariéru. Je vicemistrem světa, vyhrál Ligu mistrů nebo Zlatý míč. A v pátek potrápí i českou defenzivu.
Vyhnání pěti tisíc českolipských Němců z 15. června 1945 řada z nich nepřežila. Už na shromaždišti u pivovaru byli vystaveni potupnému jednání, prohledávání a bití. Jejich osud si nyní lidé připomněli na pietním setkání.
/FOTOGALERIE/ Přinášíme další díl seriálu Deník na návštěvě, ve kterém se vydáváme na putování po vesnicích, vesničkách i městech okresu Bruntál, abychom vás seznámili s životem na Osoblažsku, u hranic s Polskem i v podhůří Jeseníků. Dnešní zastávkou je Vrbno pod Pradědem, které bylo založeno ve 13. století. Počet obyvatel: 4944.
V letošním roce obec Březnice realizuje projekt restaurace památky místního významu umístěné nad obcí Březnice – takzvané „Mohyly“ na Kříbech – tedy památníku obětem II. sv. války. Tento památník odboje byl vybudován v roce 1955 a je zapsán v evidenci válečných hrobů Ministerstva obrany.
Téměř beznadějně vypadal dlouhé roky zdánlivě nikdy nekončící boj měst s autovraky. Díky novele zákona z loňského roku se ale možnosti samospráv v boji s vraky výrazně zlepšily. A například hradecká radnice začala nových možností naplno využívat. Před několika týdny vyhlásila autovrakům v ulicích krajského města válku a tento týden připravovaný plán naplno spustila.
V mrazech roku 1929 bruslila na Vltavě. Pamatuje si flašinetáře u hřbitovů i osmdesáté narozeniny prezidenta Masaryka. Před válkou chodila do Sokola, v květnu 1945 stavěla barikády. Pražská sokolka Věra Kazdová v těchto dnech slaví sté narozeniny.
Vlasta Burian, filmový herec, komik a také fotbalista. Za první republiky hájil bránu pražské Sparty, ale více úcty mu paradoxně prokázali v Kamenici nad Lipou. Tamní Slovan, klub na pomezí Vysočiny a jižních Čech, po něm před deseti lety pojmenoval stadion.
Vlasta Burian, filmový herec, komik a také fotbalista. Za první republiky hájil bránu pražské Sparty, ale více úcty mu paradoxně prokázali v Kamenici nad Lipou. Tamní Slovan, klub na pomezí Vysočiny a jižních Čech, po něm před deseti lety pojmenoval stadion.
„Nech mě být mami, já chci spát,” odháněla osmiletá Hana Reinwaldová svou maminku, když ji objímala před usnutím 9. června 1942. Druhý den musela její matka nastoupit do transportu. A už se nikdy nesetkaly.
Když se moji prarodiče – děda s babičkou – vrátili po válce na Skřípov z nedalekého exilu, babiččina rodná dědina se pomalu z hlediska složení obyvatel začala měnit. Výrazná a zcela zásadní proměna nastala po odsunu německých obyvatel, kteří zde převažovali. Mezi nimi byli i příbuzní babičky, kteří se hlásili k německé národnosti. Poté se sem přistěhovali různí lidé nejen z okolí, ale i z jiných odlehlých částí republiky.
Dne 2. června 1941 došlo ve vesnici Kondomari na Krétě k brutálnímu masakru. Němečtí výsadkáři tady postříleli přes dvě desítky mužů z vesnice. Brali to jako pomstu za tvrdý odpor, s nímž se německé okupační jednotky setkaly při své invazi. Kondomari nebyla jedinou vesnicí, v níž byl spáchán podobný zločin. Něco tu ale bylo jinak - vraždění detailně zdokumentoval německý válečný fotograf, který s ním nesouhlasil.
Dne 28. května v 95 letech zemřel Ivo Vicena. Poslední rozloučení se koná v pátek 4. června v 11 hodin v obřadní síni krematoria v Českých Budějovicích.
Když se moji prarodiče – děda s babičkou – vrátili po válce na Skřípov z nedalekého exilu, babiččina rodná dědina se pomalu z hlediska složení obyvatel začala měnit. Výrazná a zcela zásadní proměna nastala po odsunu německých obyvatel, kteří zde převažovali. Mezi nimi byli i příbuzní babičky, kteří se hlásili k německé národnosti. Poté se sem přistěhovali různí lidé nejen z okolí, ale i z jiných odlehlých částí republiky.