Rusko bude postupovat podle vývoje reálné situace, bude se však snažit o diplomatické řešení krize ve vztazích se Západem kvůli Ukrajině, uvedl ruský prezident Vladimir Putin po jednání s německým kancléřem Olafem Scholzem. Kancléř na společné tiskové konferenci vybízel k odvrácení války a přesvědčoval, že možnosti diplomatického řešení krize nebyly vyčerpány.
Moderní ukrajinské letectvo vzniklo po rozpadu Sovětského svazu a díky tomu patřilo v prvních měsících k nesilnějším na světě. Po sovětské armádě zdědilo obrovské množství letounů všech typů, včetně strategických bombardérů. S dlouhou ekonomickou krizí však o většinu letadel přišlo a zvedat hlavu začalo až v posledních letech. V jakém stavu je ukrajinské letectvo dnes a může se pro Rusy stát hrozbou?
Moderní ukrajinské letectvo vzniklo po rozpadu Sovětského svazu a díky tomu patřilo v prvních měsících k nesilnějším na světě. Po sovětské armádě zdědilo obrovské množství letounů všech typů, včetně strategických bombardérů. S dlouhou ekonomickou krizí však o většinu letadel přišlo a zvedat hlavu začalo až v posledních letech. V jakém stavu je ukrajinské letectvo dnes a může se pro Rusy stát hrozbou?
Před 60 lety zemřel v rakouském Paschingu architekt Franz Josef Arnold. Rodák z Ústí nad Labem, který v letech před druhou světovou válkou zásadním způsobem ovlivnil architektonickou tvář tohoto města. V květnu 1945 je ale opustil, aby se do něj už nikdy nevrátil.
Stíhací závod o štěstí prožil biatlonista Michal Krčmář na olympijských hrách v Pekingu. Po první polovině a střeleckých položkách vleže se posunul do elitní desítky, ale v silných poryvech větru nezvládl jako mnoho jiných v areálu v Čang-ťia-kchou střelbu vestoje a po sedmi trestných kolech nakonec ze 16. místa po sprintu klesl na 34. pozici.
Pozůstatek barokního kostela svaté Anny se špitálem na Zelené hoře u Chebu je legendární zřícenina. Dnes místo vypadá tak, jak by si málo lidí přálo. Zdivo se rozpadá a jeho trosky nezadržitelně zarůstají nálety, travoua plevelem.
Jak by to dopadlo, kdyby spolu začaly válčit severní a jižní Čechy? O tom lze jen spekulovat… Ovšem válečná vřava, co dusila USA jako Americká občanská válka (1861 – 1865), byl konflikt, zuřící na severoamerickém kontinentu mezi státy Unie i Konfederací, koalicí jedenácti amerických států, které se chtěly z mnoha zištných i politických důvodů odpojit od Unie.
/ROZHOVOR/ Situace na východě Ukrajiny se vyhrotila. Nakolik je reálné, že nastane velká celoevropská válka? Co by případný konflikt znamenal pro Českou republiku? A proč Rusové o východ Ukrajiny tolik stojí? Odpovídá bezpečnostní expert z Masarykovy univerzity Miroslav Mareš.
Arazím, Jarý, Šebestík, Šiktanc, nebo Turko. Jména seriálových četníků nespadla scénáristům oblíbeného seriálu Četnické humoresky z nebe. Muži těchto jmen totiž sloužili za první republiky na Hradecku a také část seriálových příběhů je inspirovaná východočeskými případy.
Za své hrdinství byl vyznamenán Válečným křížem, Medailí za chrabrost a za zásluhy, Africkou hvězdou 8. Montgomeryho anglické armády a také odměněn "Award of Freedom". S československou zahraniční armádou prošel 2. světovou válkou od Afriky přes Francii, Anglii, Západní Evropu do Plzně. Zde rodák z Ústí nad Labem Adolf Mayer svůj boj ukončil 21. prosince 1945 v hodnosti nadporučíka jako styčný důstojník mezi československou a americkou armádou.
Za své hrdinství byl vyznamenán Válečným křížem, Medailí za chrabrost a za zásluhy, Africkou hvězdou 8. Montgomeryho anglické armády a také odměněn "Award of Freedom". S československou zahraniční armádou prošel 2. světovou válkou od Afriky přes Francii, Anglii, Západní Evropu do Plzně. Zde rodák z Ústí nad Labem Adolf Mayer svůj boj ukončil 21. prosince 1945 v hodnosti nadporučíka jako styčný důstojník mezi československou a americkou armádou.
Zatímco stopy českého krále a římského císaře Karla IV. lze v Česku nalézt prakticky na každém kroku, vzpomínka na jeho mladšího bratra Jana Jindřicha je v obecném povědomí mnohem vybledlejší. Ke škodě historie, protože ani tento Lucemburk nebyl nezajímavý. Jako markrabě moravský přivedl Moravu k rozkvětu.
Obavy z války na Ukrajině jsou obrovské. A možné následky válečného konfliktu jakbysmet. Pokud by Rusko svého souseda nakonec napadlo, mohly by zemřít tisíce lidí a mnoho dalších by z válkou zmítané země utíkalo. Ekonomické i humanitární dopady by byly zničující. Přesto Rusko stále pokračuje v budování svých sil u Ukrajiny a Západ nadále hrozí Kremlu strašlivými následky v případě překročení hranice. Existuje tedy vůbec nějaké diplomatické východisko, které by bylo mírové a trvalé?
V letošním roce se uskuteční v dubnu na Zámku ve Slavkově u Brna již 18. ročník vyhlášení vítězů literární soutěže Slavkovské memento. Ročník je výjimečný tím, že v propozicích soutěže připomíná mimo jiné i válečná data naší nedávné historie. Více se dozvíte v dnešním příspěvku, za který děkujeme panu Janu Bořickému.
Karel Novotný z Kobylí na Břeclavsku se dožil pouhých osmačtyřiceti let. Pro svoje dvě dcery a čtyři vnuky však zanechal nesmazatelnou stopu. Ta nyní i díky putovní výstavě Posláni na sever opět ožívá v příbězích totálně nasazených dělníků z Protektorátu a povědomí o nich šíří po celé České republice.
Karel Novotný z Kobylí na Břeclavsku se dožil pouhých osmačtyřiceti let. Pro svoje dvě dcery a čtyři vnuky však zanechal nesmazatelnou stopu. Ta nyní i díky putovní výstavě Posláni na sever opět ožívá v příbězích totálně nasazených dělníků z Protektorátu a povědomí o nich šíří po celé České republice.
Situace na hranicích Ukrajiny a Ruska zůstává velice napjatá. O tom, co se na východě Evropy děje a o co ruskému režimu vlastně jde, bylo i poslední pokračování debat Café Evropa. Vedle novinářky Petry Procházkové a poslance Marka Ženíška se jí zúčastnila i česká ukrajinistka Lenka Víchová.
Jakkoli je povědomí o 2. světové válce velmi široké, v dnešní době, kdy rychle ubývá pamětníků, se zároveň vynořuje řada klišé, mýtů a předsudků o tom, jak válka probíhala. O německém tanku PzKpfw VI Tiger se toho napsalo mnoho a mnoho. Dá se dokonce říci, že Tiger se stal pro nejširší veřejnost jedním ze symbolů 2. světové války. Je proto paradoxem, že právě o něm koluje řada chybných či zavádějících informací.
Během dne se připravují na partyzánskou válku v afghánském stylu. Po nocích se baví, dokud nepadnou. Mohou tak zapomenout na strach z války, se kterým musí nyní žít. Mladí lidé v Kyjevě se nezastaví. Ani na okamžik. Žijí rychle. Tanečníci, nebo partyzáni. Kancelář, nebo cvičiště. Vlast, nebo šampaňské.
Patří mezi nejoblíbenější britské panovníky v historii. Král Jiří VI., od jehož smrti právě uplynulo sedmdesát let, původně na trůn vůbec neměl usednout. Jako dítě vyrůstal ve stínu staršího bratra, panovníka navíc v koktavém a churavém chlapci nikdo nehledal. Jenže okolnosti z něj nakonec udělaly hlavu Velké Británie a jak se ukázalo, lepšího krále si britské ostrovy nemohly přát.
Největší vojenský konflikt, na který doplatily smrtí desítky milionů lidí a ožebračením celé národy, je nesmazatelně zapsán v historii lidstva. Od jeho skončení se jej generace historiků a badatelů snaží popsat a pochopit a zejména předat poselství o něm nastupujícím pokolením. Jakkoli je povědomí o 2. světové válce velmi široké, v dnešní době, kdy rychle ubývá pamětníků, se zároveň vynořuje řada klišé, mýtů a předsudků o tom, jak válka probíhala. Jedním z nejzažitějších, pokud jde o válku s Polskem, je historka o tom, jak polská jízda zaútočila šavlemi na kolonu německých tanků.
Před 110 lety se v bavorském Mnichově narodila Eva Braunová. Žena, která vydržela po boku Adolfa Hitlera až do společného konce, třebaže svůj vztah s ní nikdy nechtěl změnit v manželství a ostatní nacistické manželky ji očerňovaly. Nikdy nejspíš nebyla úplně šťastná, přesto německého vůdce vždy podporovala.
Nedávno jsme si připomenuli Den památky holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Není to je pouhá fráze? Evropou opět duní zbraně. Slova o míru vytlačují slova o válce. Rostoucí náklady na zbrojení přikrýváme slovem obrana. Mizí odkaz Jalty i Stalingradu. Kladu si otázku, máme zapomenout na ty desítky milionů obětí II. světové války? Máme zapomenout na válečné hrůzy i na hrdinství těch statečných od Stalingradu, Kursku, Berlína, z Normandie, Tobruku….
Už víc než měsíc žije celý svět v napětí, jak se vyvine situace kolem Ukrajiny. U hranic této země totiž Rusko, jež už před osmi lety okupovalo ukrajinský Krym a vede nevyhlášenou válku proti Ukrajině na Doněcku, soustředilo mohutné vojenské síly. A zároveň dalo Západu ultimátum v podobě požadavku bezpečnostních záruk, mimo jiné zákazu rozšiřování NATO směrem k Rusku.
Na Donbase, kde válka zuří od roku 2014, se zdá atmosféra klidnější než v Kyjevě. Pro místní lidi je válka každodenní realitou, se kterou se snaží žít.
Největší vojenský konflikt, na který doplatily smrtí desítky milionů lidí a ožebračením celé národy, je nesmazatelně zapsán v historii lidstva. Od jeho skončení se jej generace historiků a badatelů snaží popsat, pochopit a zejména předat poselství o něm nastupujícím pokolením. Jakkoli je povědomí o 2. světové válce velmi široké, v dnešní době, kdy rychle ubývá pamětníků, se zároveň vynořuje řada klišé, mýtů a předsudků o tom, jak válka probíhala. Pod vlivem televizní a filmové produkce posledních desetiletí se například má za to, že Japonské císařství v srpnu 1945 kapitulovalo výhradně pod vlivem svržení dvou atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki.
S mírnými rozpaky sleduje současné dění na rusko-ukrajinské hranici dvaapadesátiletá Larisa Fedotova. Narodila se v malé ukrajinské vesnici Čechohrad, která se nachází jen kousek od dnešních bojů mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty. Mládí ale strávila na (dnes Ruskem anektovaném) Krymu a v Čechách žije posledních třiadvacet let.
Před šedesáti lety zemřel Hadimrška, pan Ducháček, Anton Špelec, ostrostřelec, přednosta stanice, c. a k. polní maršálek… prostě Vlasta Burian. Muž, který na svém ohromném talentu a své bezprecedentní popularitě ohromně vydělal, ale pak za ně stejnou měrou zaplatil. To první bylo zcela zasloužené, to druhé je velká nespravedlnost.
Jak by to dopadlo, kdyby spolu začaly válčit severní a jižní Čechy? O tom lze jen spekulovat… Ovšem válečná vřava, co dusila USA jako Americká občanská válka (1861 – 1865), byl konflikt, zuřící na severoamerickém kontinentu mezi státy Unie i Konfederací, koalicí jedenácti amerických států, které se chtěly z mnoha zištných i politických důvodů odpojit od Unie.
„Jela jsem metrem a představovala si, že mě vezou do koncentráku. Brali nás na válečné filmy, já z nich měla noční můry,“ říká Helen Epstein. Narodila se až po válce, stín holokaustu na ni ale padl. Vědci nyní zkoumají, jak se trauma přenáší z rodičů na potomky.
„Jela jsem metrem a představovala si, že mě vezou do koncentráku. Brali nás na válečné filmy, já z nich měla noční můry,“ říká Helen Epstein. Narodila se až po válce, stín holokaustu na ni ale padl. Vědci nyní zkoumají, jak se trauma přenáší z rodičů na potomky.
„Jela jsem metrem a představovala si, že mě vezou do koncentráku. Brali nás na válečné filmy, já z nich měla noční můry,“ říká Helen Epstein. Narodila se až po válce, stín holokaustu na ni ale padl. Vědci nyní zkoumají, jak se trauma přenáší z rodičů na potomky.
„Jela jsem metrem a představovala si, že mě vezou do koncentráku. Brali nás na válečné filmy, já z nich měla noční můry,“ říká Helen Epstein. Narodila se až po válce, stín holokaustu na ni ale padl. Vědci nyní zkoumají, jak se trauma přenáší z rodičů na potomky.
„Jela jsem metrem a představovala si, že mě vezou do koncentráku. Brali nás na válečné filmy, já z nich měla noční můry,“ říká Helen Epstein. Narodila se až po válce, stín holokaustu na ni ale padl. Vědci nyní zkoumají, jak se trauma přenáší z rodičů na potomky.
„Jela jsem metrem a představovala si, že mě vezou do koncentráku. Brali nás na válečné filmy, já z nich měla noční můry,“ říká Helen Epstein. Narodila se až po válce, stín holokaustu na ni ale padl. Vědci nyní zkoumají, jak se trauma přenáší z rodičů na potomky.
„Jela jsem metrem a představovala si, že mě vezou do koncentráku. Brali nás na válečné filmy, já z nich měla noční můry,“ říká Helen Epstein. Narodila se až po válce, stín holokaustu na ni ale padl. Vědci nyní zkoumají, jak se trauma přenáší z rodičů na potomky.
„Jela jsem metrem a představovala si, že mě vezou do koncentráku. Brali nás na válečné filmy, já z nich měla noční můry,“ říká Helen Epstein. Narodila se až po válce, stín holokaustu na ni ale padl. Vědci nyní zkoumají, jak se trauma přenáší z rodičů na potomky.
„Jela jsem metrem a představovala si, že mě vezou do koncentráku. Brali nás na válečné filmy, já z nich měla noční můry,“ říká Helen Epstein. Narodila se až po válce, stín holokaustu na ni ale padl. Vědci nyní zkoumají, jak se trauma přenáší z rodičů na potomky.
„Jela jsem metrem a představovala si, že mě vezou do koncentráku. Brali nás na válečné filmy, já z nich měla noční můry,“ říká Helen Epstein. Narodila se až po válce, stín holokaustu na ni ale padl. Vědci nyní zkoumají, jak se trauma přenáší z rodičů na potomky.
„Jela jsem metrem a představovala si, že mě vezou do koncentráku. Brali nás na válečné filmy, já z nich měla noční můry,“ říká Helen Epstein. Narodila se až po válce, stín holokaustu na ni ale padl. Vědci nyní zkoumají, jak se trauma přenáší z rodičů na potomky.
/FOTOGALERIE/ V pražském Kostele svaté Anežky České v Záběhlicích se odehrálo poslední rozloučení s Eduardem Markem řečeným Hroznýšem, nejstarším českým skautem. Zemřel 22. ledna před půlnocí. Rozloučilo se s ním několik set lidí. Kondolenci poslala i slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Eduard Marek, držitel Řádu stříbrného vlka, se dožil 104 let.
Psal se 23. leden 1919 a nad Bohumínem se v ranních hodinách rozezněly výstřely, kterými začala československo-polská válka o Těšínsko. Konflikt o významný průmyslový region trval pouhých osm dní (dodnes je nepřesně nazývám sedmidenní válkou), přesto se neobešel bez nemalých obětí na obou stranách.
Ampule s nápisem kyanid, pořádná řádka zbraní, dvě těla granátů - to je jen stručný výčet toho, co středu 26. ledna našli policisté v chatě v obci Pastviny na Žamberecku. Majitel objektu zemřel, během dědického řízení pak vznikly obavy, že by se uvnitř mohlo nacházet také nástražné výbušné zařízení. To tam sice nebylo, zato se však našla sbírka mnohem zajímavějších věcí.
Rusko je od okupace ukrajinského Krymu a vyvolání války v Donbasu osm let pod sankcemi Západu. Hrozbou války s Ukrajinou si chce vynutit i nový začátek vztahů. Tady je pět klíčových požadavků Ruska a pohled reportéra Deníku Luboše Palaty na to, co znamenají a jaký postoj k nim zaujímá Západ.