Mimořádně oblíbenou společenskou náhražkou naší éry bez idejí se stal únik do (sebe)nenávisti. Zahrnující také načisto zvrácené výklady minulosti nebo zpochybňování mnoha předchozích lidských vzorů. Ostatně starší minulost, včetně jejích nejstatečnějších nositelů, se už žádným interpretacím sama bránit nemůže…
Na počest 75. výročí osvobození města Ústí nad Labem a ukončení 2. světové války položil ve čtvrtek starosta městského obvodu Severní Terasy Jaroslav Šimanovský květiny k Pomníku vojáků Rudé armády v Městských sadech.
/FOTO/ Položením květin u památníku osvobození, památníku židovských dívek a pomníku 2. hraničářského praporu Roty Nazdar na trutnovském hřbitově připomnělo vedení města ve čtvrtek 75. výročí od ukončení druhé světové války. Uctilo oběti války a vzdalo čest těm, kteří bránili naši vlast. Tradiční setkání, které vždy doprovázelo vzpomínkovou akci u památníku osvobození, se však letos kvůli pandemii koronaviru nemohlo uskutečnit.
Některé historické mýty kolem posledních dnů a týdnů války přetrvávají. Diskuse o "ikonických" událostech mnohdy přebíjí povědomí o řadě dalších důležitých a zajímavých činů. Na povstalecké akce v závěru války, které se udály mimo Prahu, se trochu zapomíná. V rozhovoru k 75. výročí konce druhé světové války to ČTK řekl historik Ondřej Kolář ze Slezského zemského muzea.
Pietní akty k připomínce konce druhé světové války se letos na Prostějovsku díky koronaviru odehrávají ve skromnějších aranžmá. Ale fotografie, příběhy pamětníků a jejich vyprávění jsou stále živé.
Stalinův syn Jakov Džugašvili zahynul v dubnu 1943. Nepadl na frontě, ale v německém zajetí. V táboře Sachsenhausen naběhl na elektrický plot a strážný ho dorazil zastřelením.
Jaro, 9. května 1945. Německo podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci. Radovali se také obyvatelé Ždírce nad Doubravou, aniž tušili, co je čeká. „Bylo krátce před půl dvanáctou, když se na obzoru ze směru jihovýchodního od Hluboké přibližovalo devět letadel. Jaké to bylo hrozné překvapení pro nic netušící obyvatele, kteří vyběhli ze svých domů a mávali plni radosti na sovětská letadla, když začaly padat pumy,“ píše ve své publikaci Válečná léta v Krucemburku Pavel Vomela.
Dalešice a Hrotovice na Třebíčsku zažily tragický konec druhé světové války. Zatímco do centra Hrotovic spadly pumy 8. května 1945 zřejmě omylem, Dalešice se staly terčem sovětského bombardování o den dříve záměrně. Letecké roje startovaly z rakousko-maďarského pomezí. Ukázaly to poslední výzkumy, řekl dalešický kronikář Rudolf Špaček. Kvůli bombám zemřelo 177 lidí, nejvíc v Hrotovicích. Obě místa si letos oběti připomenou bez účasti veřejnosti.
K 75.výročí konce 2. světové války v Evropě připravilo Muzeum města Ústí nad Labem za výrazné podpory Ústeckého kraje ojedinělou výstavní prezentaci. Projekt si klade za cíl seznámit veřejnost s dramatickými událostmi jara roku 1945 na území dnešního Ústeckého kraje. Prezentace je připravena ve spolupráci s místními archivy, muzei, památníky a soukromými osobami.
Den před koncem války zahynul strýc Marie Sehnoutkové ze Sušetic u Sedlece – Prčic. Byl mezi jedenácti místními, které ustupující Němci exemplárně popravili.
Uprchlíci, dezertéři, umírání vězňů na pochodech smrti, panika, rabování. Konec druhé světové války v Ústeckém kraji žádné oslavy neprovázely. Boj o život pro mnohé teprve začal.
Uprchlíci, dezertéři, umírání vězňů na pochodech smrti, panika, rabování. Konec druhé světové války v Ústeckém kraji žádné oslavy neprovázely. Boj o život pro mnohé teprve začal.
Uprchlíci, dezertéři, umírání vězňů na pochodech smrti, panika, rabování. Konec druhé světové války v Ústeckém kraji žádné oslavy neprovázely. Boj o život pro mnohé teprve začal.
V Jindřichově Hradci vloni čekalo účastníky pietního aktu několik zastavení u památníku letců, na hlavním hřbitově, u rodného domu Františka Peltána či u památníku padlých v Mertových sadech. Letos se oslavy konce války nesou kvůli opatření vlády v komorním duchu. Podívejte se, jak to bylo vloni.
Vzpomínkový akt k 74. výročí ukončení druhé světové války se vloni konal 9. května na táborském popravišti. Letos se oslavy konce války nesou kvůli opatření vlády v komorním duchu. Podívejte se, jak to bylo vloni.
Historická vozidla se sjela vloni 7. května na protivínském Masarykově náměstí. Letos se oslavy konce války nesou kvůli opatření vlády v komorním duchu. Podívejte se, jak to bylo vloni.
Už nikdy válku, už nikdy důvod, aby musel kdokoliv a kdykoliv Strakonice osvobozovat. V podobném duchu se vloni nesly projevy u památníku padlým Na Dubovci. Letos se oslavy konce války nesou kvůli opatření vlády v komorním duchu. Podívejte se, jak to bylo vloni.
Velké náměstí patřilo vloni 7. května veteránským vozidlům. Letos se oslavy konce války nesou kvůli opatření vlády v komorním duchu. Podívejte se, jak to bylo vloni.
U příležitosti oslav konce II. světové války v Českých Budějovicích se vloni konal pietní akt tradičně i na Senovážném náměstí. Letos se oslavy konce války nesou kvůli opatření vlády v komorním duchu. Podívejte se, jak to bylo vloni.
Na velešínského pilota Prokopa Brázdu, který padl ve 2. světové válce, nezapomínají Velešínští. Letos se oslavy konce války nesou kvůli opatření vlády v komorním duchu. Podívejte se, jak to bylo vloni.
/FOTOGALERIE/ Letošní pietní akt k uctění památky obětem II. světové války ve Slaném a oslava Dne vítězství proběhla ve čtvrtek výjimečně v tichosti v rouškách, bez doprovodu kapely Dvořačka, bez účasti mnoha hostů, slánských škol i veřejnosti.
Položením věnců a tichou vzpomínkou si v úterý 5. května Hulín připomněl 75. výročí osvobození města a jeho okolí a ukončení 2. světové války. Pietních aktů na místním hřbitově, u staré školy a na tehdejším bojišti nedaleko Břestu se zúčastnili starosta Roman Hoza a místostarosta Jiří Schaffer. Ráz vzpomínky ovlivnila současná situace vyvolaná pandemií koronaviru a zákazem početnějších shromáždění.
Uplynulo 75 let od skončení druhé světové války. Té, která přinesla světové dějiny i do jižních Čech. Mnozí obyvatelé odtud odešli na nucené práce, do koncentračních táborů, mnozí zahynuli pro svůj nesmlouvavý postoj v odboji nebo jako příslušníci zahraničních armád.
Pátrání v archivech se pro Josefa Kráma stalo celoživotní zálibou. Za událostmi, které se odehrály přesně před 75 lety a bolestně zasáhly do jeho vlastního života, se však třiaosmdesátiletý pamětník ohlíží jen nerad. Dne 7. května 1945 dopoledne jeho otce Antonína Kráma, majitele mechanické dílny ve Vysoké nad Labem u Hradce Králové, popravili Němci.
Pátrání v archivech se pro Josefa Kráma stalo celoživotní zálibou. Za událostmi, které se odehrály přesně před 75 lety a bolestně zasáhly do jeho vlastního života, se však třiaosmdesátiletý pamětník ohlíží jen nerad. Dne 7. května 1945 dopoledne jeho otce Antonína Kráma, majitele mechanické dílny ve Vysoké nad Labem u Hradce Králové, popravili Němci.
Na výročí nezapomínáme. Katedra historie Filozofické fakulty UJEP připravuje u příležitosti 75. výročí konce 2. světové války výstavu Zklamání, strach a naděje: Život v Ústeckém kraji v letech 1938–1946. Měla být představena začátkem května, současná zdraví chránící opatření její zahájení odsunuje do nového akademického roku.
Na výročí nezapomínáme. Katedra historie Filozofické fakulty UJEP připravuje u příležitosti 75. výročí konce 2. světové války výstavu Zklamání, strach a naděje: Život v Ústeckém kraji v letech 1938–1946. Měla být představena začátkem května, současná zdraví chránící opatření její zahájení odsunuje do nového akademického roku.
Oslavy konce druhé světové války na Doubravce vyvrcholily sérií pamětních aktů, které se v pondělí a úterý odehrály na několika místech obvodu. Zatímco v pondělí vedení čtvrtého obvodu vzpomnělo na padlé československé letce z Doubravky, úterní pietní akty byly věnovány památce obětí náletů a padlých ve válce.
Na výročí nezapomínáme. Katedra historie Filozofické fakulty UJEP připravuje u příležitosti 75. výročí konce 2. světové války výstavu Zklamání, strach a naděje: Život v Ústeckém kraji v letech 1938–1946. Měla být představena začátkem května, současná zdraví chránící opatření její zahájení odsunuje do nového akademického roku.
Když v sobotu 5. května 1945 odstartovalo spontánně Pražské povstání, nebyla to jen záležitost lidí uvnitř metropole. Do města se začaly okamžitě téměř ze všech stran stahovat těžce vyzbrojené jednotky SS, jimž se jako první pásmo obrany postavili na odpor lidé v obcích okolo Prahy. Na řadě míst za to krvavě zaplatili. V Psárech esesáci postříleli 13 lidí.
Paní doktorku Ruth Hálovou jsem znal dvanáct let. Narodila se (v roce 1926) v Českém Krumlově manželům Adlerovým. Rád jsem ji občas navštívil v jejím domku v Holubově pod Kletí, kde pobývala, a se zájmem jsem vždy naslouchal jejímu zajímavému vyprávění. Třeba o tom, jak jako dítě pociťovala touhu vidět moře.
Státní vlajky, hymna, kytice šeříků, svíčky, ale také členové Klubu vojenské historie Dukla Prostějov v uniformách Rudé armády, Sovětské námořní pěchoty a Rumunské armády. Tak si na jihu okresu Prostějov na přelomu dubna a května připomněli pětasedmdesát let od konce II. světové války.
V pátek 8. května si svět připomene 75 let od konce druhé světové války. Oslavy Dne vítězství se však letos kvůli epidemii koronaviru ponesou v komornějším duchu.
/ROZHOVOR/ Přerovské povstání, které se zapsalo do učebnic dějepisu jako první ozbrojený odpor proti nacistické zvůli v naší zemi, spustila fáma o konci války. Pomsta za statečnost Přerovanů, kteří vyšli na základě nepodložené zvěsti 1. května 1945 do ulic, ničili německé symboly a vyvěšovali české vlajky, byl nemilosrdná. Gestapo popravilo o den později jednadvacet nevinných lidí na střelnici v Olomouci - Lazcích.
/FOTOGALERIE/ Jednotlivci za magistrát či obvody, veterány i dnešní vojáky a sem tam občané. Tak vypadala připomínka osvobození Ostravy a konce II. světové války. Výročí bylo půlkulaté – pětasedmdesáté – a tomuto významu odpovídaly původní plány oslav. Nicméně i je narušila čínská nákaza…
Na tom, co se v minulosti událo, na tom již nemůžeme nic změnit. Pouze se můžeme pozastavovat nad tím, že stejné události jsou v různých obdobích různě vysvětlovány!
"Mám rozkaz tábor přemístit, aby nepadl do rukou Rusů. Řekněte svým mužům, ať se seřadí k pochodu." "Nic takového neudělám. My nejdeme. Střílejte, jestli chcete." Asi takový rozhovor se odehrál 30. dubna 1945 mezi zajatým americkým stíhačem Hubertem Zemkem a německým velitelem zajateckého tábora Stalag Luft I. Osud vězňů byl na vážkách.
Dnes čtyřiaosmdesátiletá Aloisie Foltýnková jako devítiletá zažila osvobozovací boje v rodných Markvartovicích na Opavsku. Před frontou se i s pěti sourozenci schovala ve sklepě. Když do vesnice přišli sovětští vojáci, raději před nimi nemluvila.
Na tom, co se v minulosti událo, na tom již nemůžeme nic změnit. Pouze se můžeme pozastavovat nad tím, že stejné události jsou v různých obdobích různě vysvětlovány…
"Celé roky jsme pro ně byli jen zvířata. Tohle jsou naše narozeniny," prohlásil polský vězeň Walenty Lenarczyk z koncentračního tábora Dachau, který 29. dubna 1945 osvobodili příslušníci americké 45. pěší divize. Lenarczyk však nemluvil jen o osvobození. Když Američané viděli, jaké zlo esesáci v táboře napáchali, rozhodli se s nimi na místě zúčtovat.
Na jaře 1945 se už do Evropy vracela svoboda, ale v Nizozemsku stále umírali lidé. Nezabíjely je střely, ale děsivý hlad. Dne 29. dubna se na obloze objevily zlověstné siluety nízkoletících bombardérů. Místo smrtonosných bomb z nich však začaly padat k zemi tuny jídla. Lidé vypukli v nepopsatelný jásot. Právě se uskutečnil nejkrásnější nálet celé druhé světové války.
Od Přerovského povstání, které se zapsalo do dějin jako první ozbrojená vzpoura českých občanů proti nacistům v zemi, uplyne 1. května pětasedmdesát let. Když si Přerov před deseti lety připomínal šedesáté páté výročí, proměnila se Želatovská ulice ve válečnou zónu a nadšenci z klubů vojenské historie předvedly početnému publiku rekonstrukci povstání. Ozýval se vítězný jásot, lidé stavěli barikády a sváděly se tvrdé boje. Nic takového letos nebude. Kvůli obavám z nákazy koronavirem.
Jaroslav Kozák se včera dožil rovných sta let. Rodák z Řestok na Chrudimsku a jeho blízcí se musejí s ohledem na riziko nákazy koronavirem obejít bez oslavy. Jubilant to zvládá s nadhledem člověka, který zažil válku a totalitu. Jediné, co ho trápí, je, že se nevidí s vnoučaty a pravnoučaty.